Duben 2014

Jaro & Jazz ve Florencii

27. dubna 2014 v 17:12 | Hanka
Ráda bych se s vámi podělila o mé postřehy z Itálie a čerstvé zážitky z Florencie.

Ze všeho nejdřív bych ráda popsala povahu Italů a jejich celkový styl života, který jsem si víc než kdykoliv jindy uvědomila v posledních dvou měsících. Možná taky protože jsem minulý rok byla obklopena hlavně lidmi z Erasmu, tedy různými cizinci, jen ne Italy. Tento rok jsem změnila bydlení, už nebydlím na kolejích, ale v centru v bytě, s dalšími dvěmi spolubydlícími, jednou Irankou a jednou Italkou. Nějak jsem víc pronikla do italského prostředí, spřátelila se s Italy, začla chodit do míst, kde nechodí cizinci, ale místní, takže jsem konečně měla možnost více pochopit jejich mentalitu.
Jsou to lidé, kteří jsou neuvěřitelně v pohodě. Netrápí se tím, co bude zítra, ale žijí v přítomném momentě, který si dokážou na sto procent vychutnat a užít. Nespěchají, mají sice ustavičné zpoždění, ale netrápí je to, na všechno si najdou svůj čas, bez toho aniž by přemýšleli, kde mají být potom, a co musí ještě udělat. Mají tendenci se uskopovat a neustále trávit čas všichni společně. Je pro ně nepředstavitelné, že by někdo chtěl jít někam sám, oni mají potřebu všechno organizovat společně, jíst společně, jet domů společně, učit se společně.
Když jsem jednou řekla mým italským spolužákům, že se jdu najíst do menzy sama, oni okamžitě změnili své plány a řekli, že se půjdou najíst se mnou, že přece nemůžu jíst sama. (Něco, co je pro mě naprosto normální věc.) Po obědě samozřejmě musí všichni společně do baru na kafe, a pak se jde většina společně učit. Večer se všichni společně sejdou na "aperitivo" a teprve potom se rozejdou domů, s tím, že se několikrát ujistí, že se znovu uvidí další den ve škole.
Další z jejich povahový rysů je otevřenost vůči novým lidem. Stačí se usmát, nebo projevit minimální zájem o nějakou konverzaci a oni se okamžitě chytí, přátelsky navážou konverzaci a pomalu jsou vašim nejlepším kamarádem. To platí všude, ať potkáte náhodné lidi v baru, nebo na ulici, nebo kamarády jiných kamarádů. Nemají žádné komunikační problémy a velmi snadno navazují kontakt. Tohle je velká výhoda pro kohokoliv, kdo přijede do Itálie, aniž by někoho znal. Skvělým příkladem je jeden můj kamarád Francouz - Thierry, který přijel do Florencie na 10 dní, aby se zlepšil v italštině, ze které měl mít důležitou zkoušku. Je pravda, že už sám Thierry je velmi otevřený a přátelský. Každopádně ve Florencii neznal vůbec nikoho, jenom mě. Když jsme se viděli první den, co přijel, tak mi líčil svůj entuziasmus vůči Itálii, říkala jsem mu, ať se nebojí, ať se jenom všude usmívá, že se ostatní určitě chytí, a že tak bude moct praktikovat italštinu. O čtyři dny později mě Thierry pozval na párty ke svým Italským kamarádům, když jsem tam přišla, zjistila jsem, že Thierry je nejzbožňovanější a nejvyhledávanější osoba celé párty, všichni ho znají a všichni se s ním baví. Díky němu jsem takhle poznala další skvělé lidi. Když Thierry odjížděl, přišlo se s ním rozloučit neuvěřitelně moc různých lidí, které poznal během svého 10ti denního pobytu. Není to úžasné?
Další věc je, že lidé jsou tady šťastní. Když jsem byla o Velikonočních prázdninách v Česku, nemohla jsem si nevšimnout velkého kontrastu mezi těmito dvěma národy. Měla jsem pocit, že lidi spíš přežívají, že jsou možná občas milí, ale vnitřně smutní, že nežijou šťastný a spokojený život. Nebudu mluvit o negativismu a naštvanosti, kteří jsou vidět obzvlášť na Moravě, a kteří prostě nemůže vést ke štěstí. V Itálii mám pocit, že lidi jsou šťastní, i když tady je krize, všichni o ni ví, nějak se tím netrápí, užívají si drobnosti života jako je slunce, dobré jídlo, dobré víno, společnost přátel, užívají si všech těchto věcí a působí spokojeně.
Určitě k tomu přispívá i zdejší podnebí, je tady tepleji, slunečněji, prakticky od poloviny března tady všechno kvete, třikrát intenzivněji než v Česku, je tady víc odstínů barev květin, víc druhů rostlin.
Samozřejmě i Italové mají své stinné stránky, jako třeba jejich neschopnost něco zorganizovat, většina věcí nefunguje, to už je ale jiná kapitola, kterou se tentokrát nechci zabývat. Koneckonců člověk by si měl vzít z každé kultury to nejlepší a příliš se nezabývat těmi špatnými stránkami...

Další věc, o kterou bych se s vámi chtěla podělit je jedna událost, na kterou jsem se shodou náhod, okolností a štěstí dostala. Poslední dobou se hodně pohybuji v prostředí hudebníků. Jednak protože moje nejlepší kamarádka Arghavan studuje na konzervatoři, tak jsem se přes ní seznámila s lidmi, co hudbu studují. Ale taky protože jsem začala chodit do pár hudebních klubů, z něhož jeden Jazz Club, kde každý týden pořádají jazzový jam, což znamená, že kdokoliv, kdo hraje na nějaký hudební nástroj může přijít a připojit se k základní kapele a improvizovat. Jsou to úžasné večery skvělé hudby a hlavně skvělé atmosféry. Již jsem vám vystvětlila italskou povahu v seznamování se, takže si asi dokážete představit, že po třech návštěvách tohoto klubu, jsem se seznámila skoro se všema, hostama i hudebníkama. Tohle je skvělá věc, protože ti mi pak řekli o dalších akcích, které se ve Florencii konají a tak jsem se dostala k dalším klubům a dalším lidem, až jsem se pomalu ocitla obklopená prakticky jenom hudebníky. :)
Takhle jsem se dostala přes člověka, saxofonistu, který tyhle jamy v Jazz Clubu pořádá k jedné soukromé akci, která se konala v domě jednoho staršího pána, v jedné z toskánských vesniček.
Tento pán, Andrea, kterému je okolo 65ti let, zorganizoval se svou francouzskou manželkou jedno odpoledne-večer aperitiv spojený s jamem a koncertem pro své přátelé a přátelé přátel.
Jak to vypadalo? Vypadalo to tak, že zhruba okolo 5 hodiny se začali scházet lidé u něj doma, z jeho domu byl mimo jiné výhled do toskánských kopců, bylo právě po dešti a začalo znovu prosvítat slunce, takže to mělo úžasnou atmosféru. Scházeli se lidé různých generací, jednak Andreovi přátelé, lidé okolo šedesátky, jednak kapela, která měla hrát, jejiž člen je právě ten saxofonista z jazz klubu, a různí kamarádi této kapely, takže lidé okolo 20-30. Navzdory tomu, že se jednalo o různé věkové skupiny, všechny spojovala nadšenost k hudbě a konkrétněji jazzu. V jedné z místností se udělala improvizovaná koncertní místnost, kde byly všechny možné hudební nástroje a už od samého začátku se tam střídali lidé a v různých kombinacích hráli na různé hudební nástroje, někteří i zpívali, takže tvořili hudební kulisu ostatním, kteří na zahradě popíjeli víno, ujídali salámy, prosciutto a sýry a diskutovali na různá témata a k tomu rozjímali výhled do toskánské zeleně. Hudba se nesla všude a já si připadala jako ve snu. Zhruba okolo půl deváté začal koncert této skupiny, která vznikla před čtyřmi lety, a která se skládala z jednoho Nizozemce, který hrál na klavír/klávesy, a třech Italů, kteří hráli na bicí, saxofon a kontrabas. Je to skupina, která se schází zhruba dvakrát do roka, kdy koncertují na různých místech Evropy, vzhledem k tomu, že hrají jazz, tak společně zkoušejí vždycky dva dny před koncertem hudební kousky, co každý složil a jenom se doladí. Tento týden právě ten Holanďan přijel do Florencie, na turné po různých místech tady v okolí a jeden večer dedikovali přátelům (většinou lidi, kteří se nacházejí v Jazz Clubu). Koncert byl úžasný, každý milovník jazzu by ho ocenil! Poté pokračoval jam, takže každý hrál na nástroj, který uměl, někteří zpívali, jiní tančili a trvalo to zhruba do půlnoci, kdy lidé postupně začali odjíždět domů.
Musím říct, že to byl krásný zážitek, událost, která se člověku nenaskytne zas tak často, neuvěřitelná byla i pohostinnost manželského páru, který celé tohle zorganizoval, bylo to opravdu skvělé. :)

Tohle je zatím vše. Až budu mít další inspirace, napíši další článek. :)

Přikládám pár fotek do galerie, složky "Florencie", jedna je z rozkvetlé Florencie a zbytek je z této jazzové události.