Říjen 2010

Prázdninová cesta vlakem

24. října 2010 v 18:17 | Hanka
V pátek nám začaly prázdniny. Barča Z., Filip a já jsem se rozhodli, že domů pojedeme vlakem. Zjistili jsme si všechny spoje, nakoupili veškeré jízdenky - každou jinde a jiným způsobem, jednoduše jsme kolem toho docela běhali. V sobotu jsme měli vyjíždět v 16h z Dijonu, ráno nám však Filip oznámil, že kvůli francouzským stávkám zrušili úplně všechny vlaky, kterými jsme původně měli jet. S Barčou jsme měly tendence panikařit, Filip nás ale uklidnil, že našel alternativní řešení. Místo Metz, Nancy a dvou německých měst, přes která jsme měli v plánu jet a projít si je, jsme změnili na Besancon a Strasbourg. Původní vlak měl navíc přijet do Prahy až někdy v 19h v neděli, tenhle už v 11h ráno, což bylo příjemné zjištění.
Tak jsme si dobalili věci a v 11h v sobotu jsme vyšli na nádraží. Potřebovali jsme získat jakékoliv razítko od francouzských drah, které by dokazovalo, že naše vlaky byly anulovány, abychom si nemuseli kupovat nové lístky. Na nádraží ovšem panovala taková anarchie, že o nějakém razítku jsme si mohli nechat leda tak zdát. Nasedli jsme tedy do vlaku a jen jsme čekali, co se bude dít. Naštěstí tam byl průvodčí, který nejspíš napůl stávkoval, protože když jsme se mu snažili vysvětlit naši situaci s lístky, pouze odvětil, že mu je to fuk, že je stávka a ať si jedem kam chceme.
Dojeli jsme do Besanconu, kde jsme měli asi 2h do dalšího vlaku. Šli jsme se projít do města, kde byly obrovské trhy přes celé centrum. Dokonce nám vyšlo počasí, takže bylo krásně, foukal docela teplý větřík, díky kterému byl všude slyšet pohyb suchého listí, svítilo slunko. Tak jsme si prošli trhy, ochutnali spoustu sýrů a salámu, pak si ještě zašli na kafe. Pomalu jsme se vrátili na nádraží a nasedli do dalšího vlaku. Nynější průvodčí po nás chtěl vysvětlení , v pohodě ho ale přijal a nechal nás být. Když jsme dojeli do Strasbourgu, už se stmívalo. Prošli jsme si město a nakonec jsme skončili v malé velice příjemné alsaské hospůdce, dali jsme si tzv. "flamenkuchen", což je něco jako pizza, akorát těsto je hrozně teňoučké a na něm je smetana, cibule, špek, případně sýr nebo houby. Náš druhý flame byl sladký, na těstě tedy byla smetana, jablka, skořice. Když nám ho přinesli na stůl, polili jej Calvadosem a před námi zapálili, my počkali, až to dohoří a pak to snědli. Docela efektní. :-)
Asi ve 22h nám jel osobáček, který nás dovezl do jakéhosi německého města, kde jsme měli nasednout na noční vlak, který jel až do Prahy. Zde jsme měl problém s průvodčí. Vysvětlovali jsme jí problém se stávkami, jí to ale nezajímalo. Prostě Francouzi se mě netýkají, ukažte lístky. Filip se jí to pokoušel vysvětlit znova a znova, ona ale chtěla, ať i koupíme nové lístky. A říkala, že na další zastávce nastoupí hrozně moc lidí, takže celý vlak bude kompletně zaplněn. Počkali jsme do další zastávky, kdy se opravdu celý vlak zaplnil, z mého a Barčiného sedadla nás vyhodili dva chlapíci, byli ale sympa a hrozně se nám omlouvali. My tři jsme tedy šli do mezi vagónu a čekali. Po chvíli přišli právě ti dva chlapíci, co nás "vyhodili". Vylezlo z nich, že to jsou Rusové. Díky Filipovi, který mluví rusky, jsme se s nimi mohli bavit. I když byli v přiopilém stavu, vyslechli náš problém s jízdenkami a řekli, ať se nebojíme, že to s tou průvodčí vyřeší. A ať si prozatím klidně sedneme na jejich sedadla. Po chvíli přišla průvodčí a opět chtěla, ať si dokoupíme lístky, v tu ránu se do toho vložili ti Rusáci. Nevím, co všechno jí řekli, nebylo to však zrovna příjemným tónem, ona jen mlčela, bledla a zase mlčela, pak nás tři vzala s sebou, zavedla nás do vagónu, kde nebyl vůbec nikdo a řekla, že tady můžeme spát. Takže jsme měli každý trojsedačku pro sebe a docela luxusně jsme se vyspali. Ráno kolem nás prošli ti dva Rusi a jen se ujistili, že jsme se dobře vyspali, usmáli se, popřáli nám hezký den a odešli.
Pak jsme jeli celou dobu kolem Labe, vedle kterého byly zbarvené stromy všemi různými barvami, což bylo moc hezké, takhle jsme dojeli až do Prahy, kde na nás čekal Alex s Michalem, se kterými jsme si ještě zašli na kafe - dlouho jsme se přece neviděli :-) - a já pak nasedla do vlaku směr Olomouc, kde se teda zrovna konal fotbalový zápas, takže když jsem vyšla z nádraží, čekala mě rojnice policajtů se samopaly čekající na zuřivé fanoušky. Ani tramvaje nejezdily. Po nějaké době čekání jsem se však šťastně dostala domů, kde už bylo všechno zase fajn. :-)

A začal říjen...

3. října 2010 v 11:21 | Hanka
Uběhl celý měsíc na Karnotu, ochladilo se, všude je zima, samozřejmě se netopí a ještě pěknou dobu nebude (jelikož letos nejsou peníze, tak se topit začne až v prosinci - to jsou prozatimní plány), takže je člověk zase v tom ustavičně zmrzlém stavu, kdy se nedá nikde, ale opravdu nikde zahřát. Včera tuhle zimu vystřídalo naopak neuvěřitelně krásné počasí, kdy lidi chodí jen v kraťasech a tričku. A tak se to tady střídá.
Jinak nám asi před třemi týdny odešla na mateřskou naše profesorka z eka a místo ní jsme dostali náhradnici. Která je bohužel naprosto příšerná. Když bych pominula její naprosto asymetrický vzhled, na který se člověk může dívat max. 3 minuty, protože potom se musí buď začít smát nebo brečet, a zabývala bych se její vnitřní stránkou, nebyla bych na tom o moc líp. Ta ženská nemá absolutně žádnou autoritu, v hodinách neděláme nic, a když říkám nic, myslím opravdu nic. Nejhorší je, že je to náš nejdůležitější předmět, a maturita je i z tohoto roku. A ještě ke všemu ji máme 7h týdně. Její problém je totiž její škaredost. Nikdy se nikomu nelíbila a teď, když je ve škole a kluci z naší třídy ji odhadli a začali s ní "laškovat", ona má pocit, že je konečně chtěná a tak s nimi tedy "flirtuje". Je to Arabka a normálně těm klukům pověděla všechno o svém africkém původu - což podle mě neměla dělat. Tímhle ztratila ještě dvojnásobně svou autoritu. Takže se ty hodiny zvrhli tak, že polovina lidí bučí, druhá polovina na sebe řve přes celou třídu a Dan, se mlátí hlavou do stolu, jak je z toho špatný.
Jednou si řekla, že bude přísnější a vyzkoušela mě. Jenže po celou dobu toho zkoušení tam byl neskutečný vyrvajs a když jsem ji odpověděla na to, co po mně chtěla a čekala jsem, že mi řekně, jestli je to dobře, špatně, nebo jestli to chce prohloubit, tak ona se dívala nade mě, nebo vedle mě? svým šilhajícím pohledem pár minut a nic mi neřekla, nechala ostatní hulákat a řechtat se, tak jsem se na ní podívala, co jako bude, jenže ona si tam zasekle stála  nic neříkala. Tak jsem se po chvíli odebrala na své místo. Na konci hodiny jsem se jí šla zeptat, jestli mě známkovala a co mi když tak dala a ona mi odpověděla, že je to její věc, a že mi nebude odpovídat. Hmmm ... :-/

Poslední dobou jsem hodně přemýšlela o francouzském systému a hrozně mě začal žrát. Tím, že mám školu od 8h do 18h vkuse s jedinou pauzou na oběd, a že většinu úkolů dostávám ze dne na den, jsem začala být ustavičně unavená. Nemám čas na své věci - běhání skoro neexistuje (kdy?), takže jsem vlastně jen ve škole, na pokoji, kde dělám úkoly, na které se už ale nezvládám soustředit, a zase ve škole, a když mám chvíli volna, tak čumím do blba - haha, a to mi je prosím 17let, takzvaná nejlepší léta života. Jediná má útěcha jsou Češi, úžasní lidi, díky kterým si říkám, že má cenu tady být. Jenže když jsme pak konečně spolu, tak dopadem tohoto systému, čumíme do blba společně. Loni to asi nebylo tak intenzivní jako letos, přece jen máme víc práce.
Aspoň si ale uvědomuju, jak to rozhodně nechci mít na vysoké škole.

Co se týče víkendů, tak jsem před třemi týdny byla u Maxima v Besanconu (jeden kamarád z prepa, který studoval přírodovědeckou sekci, byl vynikající v matice, ale pak si uvědomil, že vlastně chtěl být celý život antropologem a přešel na literární sekci studovat latinu a dějepis :-)), kde to bylo parádní. Za prvé bylo krásně a za druhé bydlel s rodiči v domečku, který byl zařízen stylem IKEA a měli tam klavír, na který Maxime celou dobu hrál. Zrovna tam probíhal festival, tak jsme byli na koncertě klasické hudby, pak na koncertě latinsko-americké hudby. Byli jsme běhat, jezdili na kole. A v neděli za námi přijeli Erich s Alexem a společně jsme jeli do Dole (velice krásné městečko) a večer jsme dojeli zpátky do Dijonu. Jediné mínus bylo, že mě ofouklo a pak jsem byla následně týden a půl nemocná (což nebylo na Karnotu vůbec příjemné, ale budiž).
Tento víkend jsem u zlatých Calabrů, kde jsem se tak nehorázně těšila a jsem tak hrozně ráda, že jsem tady, kde je to tak hrozně pohodové. Jsem tady i s Erichem, včera jsme se byli podívat v Beaune, což je taky moc hezké město a jinak jsme proleželi celou sobotu na zahradě, kde bylo krásně. Asi bych se měla učit, ale myslím, že to prostě nezvládnu.

To je zhruba vše, co jsem měla na jazyku. Do složky Dijon přidám fotky z Besanconu, z Dole, z Beaune a taky ze Starého Léona - což je bar, kam chodíme každý pátek s Čechama, a který prostě zbožňuju. :-)