Duben 2010

Že by Ráj na Zemi?

25. dubna 2010 v 23:37 | Hanka
Tento víkend jsem šla do rodiny Bédert. Bylo to naprosto geniální. První faktor ovlivňující mou spokojenost bylo určitě jarní počasí, které zde propuklo v plné kráse, takže svítí sluníčko a je teplo. Druhým faktorem byla jejich zahrada. Připomínala mi anglickou zahradu. Celá barevně kvetla, do toho se mísila jarní světle zelená, k tomu přihrávalo venkovní posezení, které vypadalo jako z nějaké pohádky. Byl to takový kovový altátek, na kterém byly přivázané barevné odleskující látky, které vlály. Pod ním byl stolek se židlemi ve stejném stylu. Tam jsme snídali, obědvali a večeřeli. Vedle nás byli volně puštěni koni, kteří se pásli. V téhle zahradě jsem strávila prakticky celý víkend, do toho jsem četla Paula Coelha, takže jsem byla v takovém tom úžasném stavu, v jakém jste vždy, když Coelha čtete. A ještě ke všemu sem tam přišel Valentýn, který venku hrál na kytaru, jejiž zvuk se příjemně linul celou zahradou. Pak jsem si opravdu připadala jako v ráji.
V sobotu jsme byli pozváni k sestře paní rodinkové. Bydlela asi 2h cesty, ale jeli jsme jejich úžasným vozem, který jsem popisovala v jednom z předchozích článků, takže cesta vůbec nevadila. Když jsme dorazili, byla jsem opět naprosto očarovaná. Sestřin dům se totiž nacházel uprostřed všech možným luk, na kterých se volně pásly krávy. Byl to starý kamenný dům, okolo kterého byla mimochodem také krásna a rozkvetlá zahrada. Před domem byl rozložen stůl, kolem kterého postával hlouček elegantně oblečených lidí, kteří popíjeli aperitiv, do toho svítilo odpolední slunce a všude voněla čerstvá tráva. Všichni ti lidé byla rodina, která se sešla asi po dvou letech, protože děti té sestry byly všude možně ve světě a konečně se vrátily. Všichni vypadali hrozně šťastně a spokojeně, že se zase všichni sešli. Jídlo sice trvalo zhruba od 21h do 1h ranní, ale určitě to stálo za to. Když jsme se vraceli, tak jsme si v tom perfektním autě rozložili všechna sedadla, takže z toho vznikla jedna velká válenda, kde jsme se všechny děti natáhly a usly.
Další den jsem se vzbudila až v 1h odpoledne. :-) Po dobroučkém obědu venku jsme se vydali na výlet s koněma. Bylo to dvojspřežení táhnoucí za sebou barku, na které jsme seděli já, rodiče, Aurelián a Anežka - vysvětlím později. Vpředu jel Valentýn s Emmou (jeho sestra) na svých koních a vzadu běžel jen tak volně puštěný kůň. Když jsme projížděli vesnicema, všichni se za naší výpravou ohlíželi. Místy jsme jeli lesem, barka měla obrovská gumová kola, takže terén v pohodě zvládala, nicméně to s námi třáslo tak moc, že jsem si připadala, jak v takových těch virtuálních realitách, které bývají přistavěné před supermarketama, vy si do nich sednete, s váma to třese a před sebou máte 3D obrazovku, která ukazuje jízdu na horské dráze. Přesně takhle to s námi třáslo. :-)
Abych upřesnila Anežku. Emma se účastní francouzsko-české výměny a Anežka je její korespondentka, která shodou okolností přijela právě tento víkend, takže jsme spolu byly na pokoji. Byla to moc millá holka a myslím, že měla opravdu štěstí, že se dostala právě do téhle rodiny. :-)

Do galerie víkend dávám fotky...