Leden 2010

Další víkend zase Tam :)

31. ledna 2010 v 23:57 | Hanka
Už podle názvu tohoto článku je zřejmé, že jsem byla opět někde, kde se mi líbilo - a to u Bederů, neboli cirkusáků.
Všechny tři jejich děti chodí na Carnot, a vzhledem k tomu, že vesnice, v niž bydlí, je od Dijonu docela dost daleko, rodiče jim koupili byt hned naproti škole, aby nemuseli každé ráno vstávat. A i během dne, aby se do něj mohli vracet a ve volných hodinách nemuseli čekat v nějakých učebních místnostech. Tuto sobotu Emma ani Aurelián neměli školu, naopak Valentým měl ještě v sobotu odpoledne hodinu kytary v Dijonu. Takže E. a A. jeli domů už v pátek a já s Valentýnem jsme zůstali celou sobotu v Dijonu a k pozdějšímu odpoledni si pro nás přijel tatínek.
Zašli jsme si na italský oběd, neboli pizzu, a pak jsme v tom jeho bytě hráli stolní hry, které jsme mimochodem nikdy předtím nehrála - Jungle speed a Prezident. Valentýn šel později do kytary a já v tom bytě zůstala sama. Byl zrovna krásný den a já se přesunula do místnosti s velkým francouzským oknem, kterým svítilo spostu slunka a zároveň z něho byla vidět krásná prosluněná francouzská ulice. Byla jsem zachumlaná v dece, sledovala život venku a popíjela kávu. Jó, to byla pohoda! :-)
Později přijel taťka s Emmou, tak jsme vyzvedli Valentýna a jeli domů.
Doma na mě čekal rodinný koncert. Taťka zasedl za bicí, Valentýn vzal elektrickou kytaru a Aurelián sedl ke keyboardu a mamka s Emmou si stouply každá k jednomu mikrofonu. Pak začali hrát a zpívat kousky jako Halelujah nebo Manhattan Kaboul. Co říct? Byla to síla...
V této rodině je fajn, že si se mnou Valentýn pořád povídá a já tak musím mluvit skoro nonstop francouzsky. Ono se to nezdá, ale takhle se do té frániny dostávám čím dál víc. V sobotu jsme šli spát až v jednu v noci, do té doby jsme mluvili. :-)
Další den jsem vstávala až někdy kolem 12, naobědvali jsme se, já si chvíli zdřímla po obídku a pak jsme se šli projít. Ušli jsme tak 15km. Jelikož svítilo slunko a k tomu byl svěží vzduch, byla to paráda. A potom se mi stalo něco, co jsem ještě nikdy ve Francii nezažila. Valentýn se učí čínsky a loni byl se školou v Číně, a jak mi tak odpoledne ukazoval věci, které si z Číny přivezl, byl mezi nimi i pravý nefalšovaný čínský čaj. A jelikož to je poprvé, co jsem kdy viděla u nějakého Francouze pravý čaj, hned jsme si ho udělali. Francouzi čaj totiž vůbec nepijí, jediné, co vám nabídnou je káva, a když už vám některé vyjímky čaj nabídnou, jedná se o rozpustný čaj v granulkách. Nedivte se tedy mému překvapení.
Později jsme se akorád navečeřeli, měli jsme vaječnou omeletu s osmaženýma bramborama. Nevím, jestli to bylo tím, že mi po té procházce tak vyhládlo, ale hrozně moc mi to chutnalo. Po večeři mě zavezli na Carnot.
Tito lidé jsou tak neskutečně fajn. A Valentýn je tak pozitivní člověk, přijde mi, že na všechny problémy se dívá buď s nadhledem, nebo je vůbec neřeší. A pak se prosím v takové rodině nemějte dobře. :-)

Docela dost jsem fotila, vytvořila jsem novou složku - Víkend, kde jsem všechny fotky dala, tak se podívejte. :-)

Cirkusácký život

24. ledna 2010 v 23:51 | Hanka
Tento víkend jsem se dostala k Valentýnovi, je to spolužák od Lidky (mé spolubydlící). Jeho rodina je cirkusácká. Už jejich příjezd byl velkolepý. Mají auto, podobající se něčemu mezi limuzínou a minikaravanem, které si nechali přivézt z Ameriky a ještě si ho dopředělali, takže vevnítř byla normální otáčecí křesla, vzadu byl stůl s gaučem, ve stropě byla snad čtyři střešní šikmá okýnka a doplňky byly vyrobeny ze dřeva, takže to zároveň působilo útulně. Tatínek byl hrozně sympatický, naprosto bezstarostný a všechno bral s humorem. Pracoval tři roky v Americe, kde měl naprosto úžasnou práci. Každé ráno vyletěl létajícím balónem (mongolfierem) do vzduchu, tam vyvěsil reklamu, celé dopoledne létal, pak přistál a měl volné odpoledne. A tímhle se prosím živil, pravda, pak aby nebyl v pohodě! :-)
Další "šok" mě čekal, když jsme přijeli k nim domů. Bydlí asi 50km od Dijonu, v malé vesnici. ALE, co všechno mají?? 7 koní, 3 osly, poníka, kozy, králíky, ptáky, psy, kočky, ryby, slepice (které jsou ochočené a vycvičené, takže umí sedět na ruce jako orli). Bydlí v obrovském domě, nemá cenu, abych ho celý popisovala, stačí když řeknu, že je enormní, prostě mi věřte.
V sobotu odpoledne jsme naložili tři koně a jeli jsme za kovářem, aby je podkoval. Měl na to speciální přístroj, který koni zabránil jakémukoli pohybu a pak mu jakýmsi zvedákem postupně zvedal tlapy, aby na ně přikoval podkovy. Nikdy jsem něco takového neviděla, zvláštní ještě bylo, že to hrozně smrdělo!!
Domů jsme dojeli asi v o půl desáté večer, takže jsme jedli až v 11, nic moc pro můj žaludek, ale budiž. Nicméně během večeře měl Aurelián (11ti letý brácha) nazuté kolečkové brusle a vždy mezi jednotlivými chody bruslil po celém domě, okolo stolu, pro jídlo. A rodiče mu na to nic neříkali, co neříkali, oni mu radili, jak má dělat otočky a co má na své jízdě zlepšit!
Dívala jsem se na jedno z jejich cirkusáckých představení. Kromě toho, že má každý své číslo - akrobacii, žonglování nebo plivání ohněm, celá rodina je zároveň hudební skupina: tatínek hraje na bicí, maminka na keyboard, Valentýn na kytaru (elekrickou i klasickou) a Aurelián s Emmou (dva mladší sourozenci) zpívají. Kouzelné! :-)
Mimo jiné měli doma kulečník, takže jsme s Valentýnem každou volnou chvíli hráli, a protože to bylo v místnosti, ve které byly uschovány veškeré jejich hudební nástroje, bylo tam i kombo, neboli obrovské bedny se subbufrem, tak jsme si k tomu pouštěli hlasitou kvalitní hudbu. :-)
Další den, neboli v neděli jsem spala až do 12h, to už se mi mimo jiné dlouho nestalo! Ani jsem nesnídala, nemělo to cenu. :-) Zalezla jsem do koupelny, abych se osprchovala, po dlouhé době jsem měla opravdu příjemně teplou, skoro až horkou vodu. Mezitím tatínek pustil naplno hudbu, která zněla celým barákem, takže i ke mně do sprchy dozněla a mi se hned sprchovalo lépe. Bylo to opravdu krásné ráno. Odpoledne bohužel pršelo, takže jsme nemohli jezdit na koni, jak mi bylo slíbeno. Jenom jsme se na chvíli byli s Valentýnem a Aureliánem projet na kolečkových bruslích, Valentýn měl takové to cirkusácké jednokolo.
No a k večeru, po večeři mě všichni zavezli na Carnot. Řídil Valentýn, i když je mu teprve 17 let. Francouzi mají totiž skvělý systém řidičáku. Buď si ho uděláte normálně v 18 letech, jako v Česku, nebo od 16 začnete jezdit a v přítomnosti rodičů, musíte však ujet 3000km, pak složíte závěrečnou zkoušku a řidičák je váš.
Když to shrnu, tento víkend byl úžasný, byla mi věnovaná nemalá pozornost, a dokonce mi bylo nabídnuto, že kdykoliv budu chtít, můžu se vrátit! :-)
Mám nějaké fotky, které v nejbližší době přidám do galerie Dijon.

Nové fotky

21. ledna 2010 v 20:18 | Hanka

Chtěla bych Vás upozornit, že ve složce Dijon jsou nové fotky. Jedna je z Labruyere, to je vesnice, kde s Danem docela často trávíme víkendy. Tahle fotky byla vyfocena tento víkend, kdy se v neděli udělalo nehorázně krásně, takže jsme nemohli odolat procházce. (Nakonec dvouhodinové:))
Jinak další fotky jsou z Dijonu. To se zase udělalo krásně v pondělí, takže jsme pro změnu s Barčou nemohly odolat se v jedné mezihodině aspoň na chvíli projít.

Jinak bych se v nejbližší době měla rozhodnout, na jakou sekci budu chtít příští rok jít, jsou tři - přírodověděcká, ekonomická a literární. Každá má své výhody a nevýhody. Jenže vzhledem k tomu, že nemám ani nejmenší ponětí, co bych v budoucím životě mohla dělat, tak absolutně nevím, kam jít. Pomalu z toho začínám být zoufalá... :/

A jedna pozitivní zpráva - zítra se bude projednávat nová školní reforma, takže celé dopoledne nebudeme mít vyučování, což je naprosto úžasné! :-)

Setkání s už důchodkyní Mme Lardet

15. ledna 2010 v 13:52 | Hanka
Naše učitelka ekonomie, Mme Lardet po Vánocích odešla do důchodu. A jelikož to byla snad všech Čechů nejoblíbenější učitelka, která nás podporovala a vyzdvihávala, rozhodli jsme se s ní zorganizovat malé setkání. Sešlo se nás šest. Přišlo mi to, jako by se babička sešla se svými vnoučaty. Vykládali jsme si o všem možné, doslechli jsme se její názor na Karnot. A dokonce jsem se dozvěděla, že před pár lety se organizovaly výměny mezi Karnotem a Slovanským gymnáziem, a že Lardet se jich účastnila. Tak nám nemalou chvíli vyprávěla o krásách Česka a Olomouce. :-)
Říkala, že by bylo fajn tyto výměny znovu začít, a že kdyby se nám chtělo, mohli bychom oslovit pár profesorů, kteří by se do toho znova pustili. Tak uvidíme! :-) Jinak říkala, že si důchodu plně užívá, že už s manželem zorganizovali snad 10 oslav, a že tím to ještě nekončí. Tak jsem ráda, že se naší skvělé Lardetce daří dobře. :-)

Jinak co dál nového? Jeden francouzský kamarád měl narozeniny, a tak vymyslel oslavu na zimním stadionu, na bruslích. Bylo to ve čtvrtek večer a bylo to udělané jako doskotéka! Poblikávala tam různá světýlka a hrála nahlas hudba. Přišlo mi to jako skvělé uvolnění a vůbec mi nepřipadalo, že jsem na Karnotu, a že je normální školní týden. :-)

A ještě jeden dodatek: včera normálně zvonilo o půl jedenácté v noci. Kdybych už spala, asi by mě to naštvalo! :-)

Sněžíí!! Pomóóc...

11. ledna 2010 v 10:37 | Hanka
Ve Francii, jako všude v Evropě, začalo sněžit. Začalo sněžit tak, že to všechny překvapilo a všichni jsou z toho paf. Prý takhle nesněžilo už několik let. V Česku jsou na sníh lidé připravení, takže když nasněží, nic velkého to nemění, život prostě pokračuje dál. Ovšem ve Francii?? Nic nefunguje, všechno se zastavuje a všichni pomalu čekají konec světa.
V Dijonu mohlo napadnout takových 5cm sněhu a většina okolních škol se zavřela! To nemluvím o zastavené dopravě, o poloprázdných lavicích ve škole, protože se studenti neměli jak dostat.
Od Barči rodinka oznámila už v pátek odpoledne, že si ji v sobotu nebude moct vyzvednout, jelikož jsou "zabarikádovaní". Takové zabarikádování na zdejší poměry ovšem znamená 7cm sněhu a mírné náledí u výjezdu z domu. Ale já jim to samozřejmě neberu! :-)
Všichni Francouzi neustále sledují zprávy a všude se nemluví o ničem jiném, než o "kalamitách", náledích a závějích. Když se podívám na internet a vidím, že v Česku už je pomalu 40cm přijde mi to docela vtipné.
Paní rodinková tohodle víkendu mi a Danovi oznámila, že pokud bude v pondělí jen sebemenší nebezpečí na cestě, nejedem do školy! Jelikož jsme s Danem měli na pondělí nahlášenou nemalou písemku, nedoufali jsme v nic jiného, než aby pořádně nasněžilo a abychom také byli "zabarikádovaní". :-)
Naše přání bylo vyslyšeno, a i když úplně nechumelilo, ráno byla mlha a na cestě led, takže se do školy nejelo. My s Danem jsme tedy místo obvyklých 6hod vstávali až někdy v 10hod. Teď nás tedy čeká válení v posteli a až někdy odpoledne ten úkrutný led poleví, v pohodičce pojedeme na intr a tak možná ještě jednu či dvě hodiny ve škole stihnem. Každopádně je to úžasné. :-)

Můj první zážitek s karnotskou ošetřovnou

4. ledna 2010 v 21:08 | Hanka
Vánoční prázdniny skončily a já se zase vrátila na Karnot. Bohužel jsem byla nemocná a i když jsem se cítila zdravě, celonoční cesta zpět do Dijonu mi moc neprospěla. Byla jsem nevyspaná, bolela mě hlava, kašel a tak dále. Ve škole to bylo docela k nevydržení, a jelikož jsme měl až do 6 večer, rozhodla jsem se poprvé, za můj pobyt tady, navštívit místní ošetřovnu. Probíhalo to takto:
Přišla jsem. Tam seděly tři ženské. Já jsem jim vysvětlila, co všechno mi bylo o prázdninách a jak jsem se právě cítila. Jedna mi změřila teplotu - nic. Druhá mi změřila tlak - také v pořádku.
A tak mi jedna z nich řekla: "hmm, nemáš teplotu, tlak máš také v pořádku, my ti teda dáme prášek na hlavu a půjdeš do školy!" Já jsem seděla naproti ní, celá bledá, třásla jsem se a myslela jsem, že omdlím a ona mi řekne tohle? Tak říkám: "do školy?? ale mi je hrozně blbě, kdyť to nezvládnu, já si prostě potřebuji odpočinout!" Ona: "no, no, dobrá, tak tě tady necháme jednu hodinu, ale pak půjdeš do vyučování, do školy se přece chodit musí!"
Paráda, tak mě zavedla do jakési místnosti, kde už ležela jedna holka, byla tam neskutečná kosa, takže jsem se celou hodinu třásla zimou. V hlavě jsem měla jednu myšlenku: "sakra, já chci domů!" Ještě takový doznívající pocit z Vánoc. Nakonec jsem se teda vrátila do školy a poctivě jsem si to tam odseděla až do 18h.

Jinak na intru je vše při starém, akorád je tady hrozná zima, protože se tady dva týdny netopilo. A taky se pokazil bojlér na teplou vodu, takže s ní musíme šetřit a na ty, které si ke sprchování vyberou pozdější hodinu už ani nezbyde.

Tento víkend jsem měla původně jít do cirkusácké rodiny, ale nějak se to pozměnilo a zapsali se ke mně dřív staří známí Calabři. Takže tento i příští víkend budeme trávt společně s Danem u Calabrů.

A ještě jedna skvělá novinka - Mme Martin pořád chybí. JUPÍ!! :) A jelikož škole vypršela smlouva s její zástupkyní, není tu nikdo! Věřím, že se tento problém co nevidět vyřeší a Benani nebo Martin brzo nastoupí. Zatím ale chybí, tak si užívám volných hodin. :)