Říjen 2009

Další incidenty s Mme Martin

15. října 2009 v 11:46 | Hanka
Minulý týden k nám zavítal asistent z angličtiny. Byl to mladý kluk z Kanady, který byl v naší třídě jednu hodinu, my jsme se s ním měli bavit, klást mu růůzné otázky, atd... Jelikož Francouzi neumí anglicky pomalu ani "ahoj", tak jsme se s ním celou hodinu bavili my, Češi. Mme Martin (naše šílená angličtinářka) nám řekla, ať si děláme poznámky. Tak jsme si poznamenali pár věcí, ale moc jsme to neřešili, přece jenom bylo zajímavější ho poslouchat a bavit se s ním. No a další hodinu Mme Martin chtěla naše poznámky vidět, zastavila se mě, a když viděla, že nemám popsanou celou A4, ale jenom 3 věty, tak mě seřvala, jestli si z ní dělám srandu, nebo co? Tak jsem ji vysvětlila, že je lepší si s takovým rodilým mluvčím povídat a ne zapisovat. Ona mi řekla, že jsem to měla stihnout a bla bla. Pak si zkontrolovala zápisky ostatních Čechů a evidentně nebyla spokojená, tak nám všem nafařila nuly!! Chápete to, Francouzi pasivně seděli a zapisovali a mají dobré známky, a my se aktivně snažíme a máme nuly, no jestli tohle není zasedlost, tak opravdu nevím.
Dál, psali jsme písemku na fonetiku. Dan měl ve své písemce pár škrtanců, což se vůbec nedivím, protože diktovala hrozně rychle a my neměli moc času. No a Mme Martin mu dala nulu a řekla, že takovou práci nehodlá opravovat a jestli si z ní opět dělá srandu. Dobré, co? Tady může mít člověk sebelepší znalosti angličtiny, ale to není to, oč tu běží....

Zima na Karnotu

15. října 2009 v 11:35 | Hanka
A je to tady, jako všude jinde, tak i v Dijonu se ochladilo. Ono je krásně, obloha je většinou bez jediného mráčku, takže sluníčko svítí, ale mrzne. Fučí studený vítr a člověk se na slunku už nezahřeje. Smůla je, že se nikde netopí, ani na intru, ani ve škole, takže co? Všude je kosa. Třídy jsou promrzlé, takže ve vyučování sedím v bundě, šále a klepu kosu. Pak příjdu na intr s nadějí, že se zahřeju, ale bohužel je taky zamrzlý, takže kosu klepu dál. Voda ve sprchách je ráno taky studená, takže se nezahřejete ani ve sprchách. V noci se budíte zimou a ráno opět klepete kosu a nechce se vám vylézt z postele, protože přece jenom pod peřinou je o něco větší teplo než v pokoji. A tak to jde den co den...A oni nezačnou topit, protože se začíná topit až po Toussaint, což jsou prázdniny, které končí začátkem listopadu, do té doby prostě máme smůlu.
Jediné, co k tomu mohu dodat je, že už opravdu potřebuji prázdniny!! Teplou postýlku doma a vůbec ten pocit, že se doma budu moct pohybovat jenom v triku a bude mi teplo! Ach jo, ještě týden a půl...:-/

Conseil régional

9. října 2009 v 19:55 | Hanka
Ve středu se konal Conseil régional, což je jakési zasedání burgundské rady, v "krajském parlamentu". Sešli se tam všeljací možní zastupitelé kraje, Dijonu, zástupci lycée Carnot a Charles de Gaulle, česká sekce, polská sekce a čínská sekce. Za každou sekci měl mít někdo proslov. Vždycky se to dělávalo tak, že mluvil jeden člověk ze sekundy a jeden z terminálu, to znamená první a poslední ročník. Museli jsme se nějak dohodnout a nikomu se do toho zrovna moc nechtělo. Nakonec mi jednoho pěkného rána bylo oznámeno, že rada starších rozhodla, že proslov budu mít já, že to určitě zvládnu. Nezbylo mi tedy nic jiného, než si připravit svoji řeč. Celkem nic jsem si z toho nedělala, říkala jsem si, joo to bude v pohodě! Jenže když přišla středa, a já se ocitla v tom sále, který vypadal opravdu jak parlament, kde byli všichni vážní, v oblecích a mluvili každý do svého mikrofonu, vůůůbec jsem nebyla nervozní!! Nejdřív mluvili, nevím kdo, ale asi byli důležití, pak přišel na řadu proslov sekcí. Jako první měla mluvit česká sekce, sekunda, takže já. Naštěstí jsem to nakonec zvládla docela dobře, po cestě jsem nezakopla, při řeči jsem se nezasekla, a pak jsem byla ráda, že to mám za sebou!! Docela dobrá zkušenost. :-)
Jinak ve třídách se volili mluvčí třídy. Jsou to lidi, kteří řeší problémy s profesorama, chodí na různé setkání, kde prezentují zájmy dané třídy, atd... Víte, kdo byl zvolen v naší třídě? Já!! Naštěstí nejsem sama, jsme dva, ten druhý je Francouz, Benjamin. Můj zástupce je Bára, tekže taky Češka. Docela se bojím, že nebudu všemu rozumět, ale zase si myslím, že víc pochopím princip francouzské administrace. Však uvidíme. :-) Naše francouzštinářka mi na to řekla, že je to úžasné, že jsem odvážná, a že dobře zvolili a hrozně mě potěšila! Oproti tomu matikářka mi to dneska hrozně shodila. Před celou třídou se mě zeptala: "Ty jsi deleguée (mluvčí)?" já říkám: "Ano..?" ona: "To jste špatně zvolili!! Delegué má jít celé třídě vzorem a copak tohle je nějaký vzor??" Já jsem na ni koukala s otevřenou pusou a myslela jsem, že snad špatně slyším, nebo, že je to nějaký špatný sen. Ale seděl vedle mě Marek a ten mě ujistil, že jsem slyšela dobře. Vůbec nechápu, co jsem ji udělala, co je na mně špatně, asi to bude tím, že jsem Češka a to její francouzská hrdost nesnesla. Každopádně ode dneška ji nemám ráda. A řekla bych, že ona mě taky ne. :-/
Jinak jsem přišla na to, že Francouzi hrozně mrhají jídlem. Předevčírem jsem totiž odcházela z večeře a jelikož jsem nesnědla vše, což se ani nedá, odnesla jsem si s sebou jogurt a jablko. U východu mě zastavila kuchařka a říká: "ten jogurt vyhodit!" já: "proč?" ona: "prostě řád, z jídelny se nesmí nic vynášet!" já: "ale já se toho ani nedotkla, dyť to je hrozná škoda!" ona: "smůla, do koše!" vytrhla mi to z ruky a vyhodila do koše. Není to škoda? Kdyby to viděly děti z Afriky!!
Některé věci tady, jsou opravdu zvláštní, ale člověk to asi nesmí moc řešit, protože by se z toho akorád zbláznil a stejně by nic nevyřešil. Takže jsme si potom s Markem a Terkou pěkně společně zanadávali a hned nám bylo líp. :-)

Jinak v galerii je nová složka "Conseil régional", jsou tam fotky ze středy.

O Česku se ve světě asi vážně moc neví

4. října 2009 v 23:23 | Hanka
Přišel další víkend a já šla k nové rodině - Demandre. Bydleli opět na vesnici, 20 km od Dijonu. Měli tři děti a maminka se živila hlídáním malých dětí u sebe doma, takže celý dům byl barevný, prosvětlený a bylo v něm spoustu hraček, působilo to optimisticky. Měli obrovskou zimní zahradu, bohužel v ní teprv dodělávali okna a jelikož venku byla hrozná kosa, celým domem táhlo a bylo tam nepříjemně zima. Nicméně jsem byla asi jediná, kdo to tak cítil, doma jsem seděla v bundě a ještě jsem se celá klepala a oni se svíkali do trička s krátkým rukávem a přitom konstatovali, jaké jim není horko. Říkala jsem si, že se aspoň otužím. :-)
V sobotu odpoledne mě dcera rodinky vzala na nákupy, ještě se svýma dalšíma kamarádkama. Byly to nákupní maniačky, protože jsme nakupovaly asi 6 hodin, já jsem po třech byla naprosto zničená, zbývající tři jsem se za nima mrtvě vláčela. Ale udělala jsem si radost a koupila si kabelku. :-)
Co se mi ale v rodině líbilo, byl způsob, jakým se obědvalo a večeřelo. Měli obrovský stůl, na který se donesly veškeré potřebné ingredience, všichni za něj zasedli a potom se začala vařit večeře, přímo na stole, přede všema. Jedli jsme palačinky, oni měli přenosnou pánvičku do elektriky, kterou postavily doprostřed stolu a postupně se na ten kouzelný přístrojek lilo těsto, když se palačinka poprvé otočila, rozkleplo se na ni vejce, přidal se strouhaný sýr, pak šunka a žampiony se smetanovou omáčkou, nakonec se vše přeložilo a postupně se začlo jíst, první palačinku jsem dostala já, protože jsem byla host. :-) Stejným způsobem to pokračovalo do té doby, než se všechno snědlo. Oběd následujícího dne probíhal stejně, s tím rozdílem, že jsme jedli "la raclette", což jsou brambory polité rozpuštěným sýrem a přikusují se všelijaké možné salámy a šunky. Takže na stole nebyla malá elektrická pánvička, ale malá elektrická troubička, do které si každý strkal svou miniaturní pánvičku, na kterou si připravil svou várku sýrů, které chtěl rozpustit. Ještě nikdy jsem něco takového neviděla a moc se mi to líbilo!
V neděli jsme se byli podívat na "orientálních trzích", byli tam převážně muslimové. Takže ženy v burkách, jedna měla dokonce burku, na které nebyla ani ta ubohá mřížka na oči. Vůbec nechápu, jak se mohla pohybovat, aniž by zakopávala. Muži měli na hlavách takové kulaté čapečky. No já si připadala jak v jiném světě. Do toho tam bylo docela hodně černochů, a viděla jsem dokonce i Číňany...Takže trh, na kterém se pohybovaly snad všechny rasy lidí.
Odpoledne jsme trávili doma, přišla na návštěvu babička s dědou, kteří se vrátili z Turecka, tak nám ukazovali fotky a vyprávěli zážitky. Já jsem zase mrzla, ale abych se dostala k titulku tohoto článku. Rodina mi na trzích říkala, že to pro mě asi není nic nezvyklého, když v Česku nosíme taky burky. Rychle jsem je vyvedla z omylu. Já se opravdu nestačím divit tomu, jak o Česku nikdo nic neví. V předminulé rodině jsem řekla, že jsem z Moravy a oni mi na to řekli, že to mám fajn, že to mám hned u moře. Já na to: "U MOŘE???" Oni: "No u moře, nebo vy snad nemáte moře?" Já: "No jistě, že nemáme moře, dokonce to máme k moři docela daleko." Oni: "Aha, to je divné." Vtipné, co? Podle Francouzů se v Česku nosí burky a je to hned u moře. Paráda! :-)