Září 2009

Chez Esther Monnot, aneb moje nová rodinka

28. září 2009 v 13:53 | Hanka
Tento víkend jsem šla k Esther, je to holka, se kterou jsem se seznámila o jedné přestávce, a po čtvrt hodinové konverzaci mi řekla, že by mě ráda ubytovala. Kouzelné! :-) Nicméně víkend u ní byl parádní. Věnovala se mi skoro nonstop a hrozně dobře se s ní povídalo.
Další fajn věc byla, že jsem šla konečně po týdnu a půl nemocnění běhat! Hrozně mi to chybělo. No a když jsem se vrátila, osprchovala jsem se, rodina mi půjčila veškeré přípravky : sprchový gel, šampon, kůru do vlasů, krém,...no pro holku jako jsem já úpné bájo. Pak jsem se jich zeptala, jestli náhodou nemají pěnu do vlasů, že jsem si svou nevzala. Celá rodina začla hledat pěnu, a když ji nenašli, tak mi taťka řekl, žádný strach Hana, něco vymyslíme, a šel si k sousedům půjčit pěnu do vlasů!! :-)
Večer se konala slavnostní večeře, přišli známí rodičů a kamarádi Esther, celkově nás bylo asi 10. Večeře byla o několika chodech, začli jsme jíst v 9 a skončili ve 3 ráno, já se od nich o půlnoci odpojila, byla jsem mrtvá únavou.
Další den jsem si povídala s mamkou, a když se dozvěděla, že jsem nikdy nebyla v Disneylandu, prohlásila, že není možné žít bez toho, aniž bychom kdy byli v Disney, a že jak k nim příjdu příště, pojedeme právě tam. Také mi řekla, že má rodinu na jihu Francie, u moře, a že až bude nějaké delší volno, nebo i o prázdninách, budou moc rádi, když mě budou moct vzít s sebou a ukázat mi tamní městečka a všelijaké zajímavosti. No není to úžasné?? :-)
A ještě jsem zapomněla, když jsem se bavila s Esther, o té jedné přestávce, přišla řeč na jídlo a já ji řekla, že moc nemusím "sladké francouzské snídaně" a víte co se stalo? V sobotu ráno na mě čekala pravá anglická snídaně včetně vajíček, slaniny a černého čaje s mlékem. :-)
Shrnuto - tenhle víkend jsem byla v sedmém nebi! :-)

Úterý 22.9.09, svátek měla Darina

23. září 2009 v 12:33 | Hanka
V úterý jsem měla školu až na 10, jelikož jsem byla omluvena z tělocviku, z důvodu nachcipání. Pak dvouhodinovku dějepisu/zeměpisu, dvě hodiny volna, oběd a pak poslední hodinu angličtiny. Docela pohodový den, až na angličtinu! Mme Martin (naše angličtinářka) s náma četla jakýsi článek o australské rodině, pak po nás chtěla, abychom jí zrekapitulovali, co jsme právě přečetli. Vyvolala jednoho Francouze, odpověděl špatně, tak se na něj naštvala, že není schopný jí odpovědět. Ta vyvolala Marka, ten ji začal odpovídat, samozřejmně skvělou angličtinou, tak ho hned zastavila a řekla: "ne, ty mi to zrekapituluj ve francouzštině!". Marek na to: "cože? kdyť jsme v hodině angličtiny!" Ona: "vy byste si měli konečně uvědomit, že jste tady proto, abyste se naučili francouzsky a ne anglicky, takže vás budu zkoušet z francouzštiny!" To "vy" myslela na nás všechny Čechy, takže z toho vyplývá, že snad nemáme právo se ve Francii učit anglicky. Po hodině jsme si říkali, že bychom se mohli zeptat francouzštinářky, jestli aspoň u ní můžem mluvit anglicky. Však co, jestli angličtinářka zkouší z frániny, třeba francouzštinářka bude zkoušet z ájiny! :)

Jinak večer se konal koncert českého orchestru, který zavítal k nám, na Carnot. Všichni Češi jsme byli zadarmo pozváni. Konalo se to v Ancienne Chapelle, to je tam, kde probíhalo rozřazování do tříd, ta úžasná místnost. Hudba byla perfektní, nejvíc se mi líbil kluk, který mohl mít tak 8 let, a hrál na piano skladbu Valse od Fryderika Chopina. Tak skladba je totiž naprosto geniální a piano taky hrozně zbožňuju, takže jak jsem toho kluka pozorovala, došla jsem k názoru, že mé děti budou hrát na klavír, abych je já mohla poslouchat. :)
Po koncertu se konala naše náhradní večeře, tu normální jsme totiž nestihli. Byly to různé sladké dobroty, sýry, kuskus, paštikové rolky, nakládané maso, těstoviny, salát, ovoce...docela mňamka. Když jsme dojedli a většina lidí odešla, zbyli tam akorád Češi karnoťáci a sposta jídla. No a co Čechy nenapadlo? Zabalit ty zbytky sladkého a sýrů do ubrousků a v náručí odnést na intr. Někteří si na intru vzali obrovské mísy a rychle se vraceli pro to, co tam ještě zbylo. Jak to dopadlo? Že máme hory jídla, schované ve skříních před uklízečkama! :)

První negativismy

19. září 2009 v 17:04 | Hanka
Tak už jsem skoro tři týdny pryč. A tak nějak se začaly vybarvovat ty horší stránky Carnotu a Francie. Hlavně je to samozřejmě škola. Končí hrozně pozdě, zabírá vám celý den a pak nemáte skoro žádný čas na nějaké vedlejší aktivity. Původně jsem si myslela, že tady budu tancovat, nějak pořádně, abych si tak vynahradila taneční, jenže pak jsem zjistila, že nemám šanci. Školu jsem měla původně jenom dvakrát týdně do 6, jenže teď nám přidali hodiny češtiny, takže už mám třikrát týdně do 6, a to ještě nemáme hodiny doučování francouzštiny. Takže je docela pravděpodobné, že to bude ještě horší. No a vzhledem k tomu, že v 7 hodin musím být na večeři, tak nic nestíhám, žádné tancování. Po večeři musíte být pod dohledem vychovatelů, můžete si vybrat, buď ve studovně, nebo na hřišti venku, ale na intru být nesmíte. Až do půl deváté. Kdyby takto škola skončila v 6, ještě by se to dalo, jenže v každém předmětu nám dávají pokaždé nechutné množství domácích úkolů, takže vlastně já příjdu ze školy a pak, abych všechno stíhala, musím dělat úkoly. Nejhorší je, když nám učitelé dávají úkoly z pátku na sobotu. V pátek totiž máme sortie, takže hned po večeři jdeme pryč a na intr se dostaneme až v 11, takže úkoly musím dělat někdy mezi 11 hodinou večerní a 8 hodinou ranní.
Včera jsem se na to vybodla a šla spát, myslela jsem si, že to dodělám ráno, jenže ráno jsem jaksi zaspala budík...Nakonec to dopadlo tak, že jsem si v 8h ráno, těsně předtím, než učitelka přišla do hodiny opisovala úkol od kluků ve stoje venku, před třídou. Takhle se to ale taky nedá dělat pořád.
Dál, sobotní škola, to je taky hrůza. Člověk má jenom jeden den v týdnu, kdy se může nějak dospat, a to je, podle mě, docela málo. Celý týden jste ve škole od nevidím do nevidím, pak konečně přijde víkend, neděle, jediný den volný, a vy musíte dělat úkoly na příští týden, jinak to nestíháte.
Já to vidím na sobě, že to na mě začíná doléhat. Jak jsem pořád v tomto koloběhu, mám oslabenou imunitu a už na mě něco leze. Kdybych byla v Česku, tak zůstanu pár dní doma, vyležím se, a jsem zase fit, jenže tady tohle neexistuje. Pak to dopadá tak, že v sobotu v 11h sedím v hodině fyziky, je mi blbě, bolí mě hlava, v krku a myslím, že omdlím, no a pak mám jeden den na odpočinutí, ve kterém ale musím stihnout úkoly. Je to pěkně na nic...
Když už mám nějaké to volno, tak bych si šla ráda aspoň zaběhat, jenže když se cítím takto hrozně, tak jsem ráda, že si aspoň na hoďku zalezu do postele. A z běhání potom není nic.
Už chápu, proč mi říkali, že jestli chci na tuhle školu, musím se vzdát svých koníčků. Obojí se totiž stíhá těžko.
Doufám, že se to změní, protože představa tří takto strávených let se mi vůbec nezamlouvá. Ach jo...
Jinak teď o víkendu jsem už potřetí v té stejné fajn rodině. Bohužel si to užívám trochu jinak, ležením v posteli a polykáním prášků...:/

Další víkend

14. září 2009 v 21:17 | Hanka
V pátek se konala sortie. Šli jsme do takového altánku na Place Wilson. Vše bylo v pořádku do té doby, než k nám přišla místní partička opilců a feťáků. Začali na nás mluvit a ptali se, co tam děláme a co hrajeme za hry. Všichni jsme dělali, že nerozumíme, že jsme úplne blbí Češi, a že neumíme žádný jiný jazyk, oni nám na to skočili a nechali nás být, bylo to docela vtipné. O něco později nám kluci terminálové oznámili, ať si odložíme všechny cenné věci a všechno, na čem nám záleží. Nikdo netušil, co se bude dít, až na kluky. Pak nás po jednom začali chytat a házet do fontány, která byla hned vedle. Samozřejmě jsme se bránili, drželi se všeho možného, včetně nás samotných, ale oni byli silnější. Původně to bylo myšleno jako křest nových sekund, ale pak někdo zvolal: "kdo nedojde doprostřed fontány je buzík", a tak tam nakonec vlezli všichni, až na některé, kteří dostatečně brzo zdrhli. Musel to být zajímavý pohled, na zhruba 15 lidí koupajících se uprostřed noci ve fontáně.
Dalšího dne, v sobotu, mě už čekala, mi dobře známá, rodinka Calabre. Byla to ta stejná jako minulý víkend, jediný rozdíl byl, že tento víkend si brali mě a ještě Daniela, taky ze sekundy. Přijeli jsme k nim domů, do té úžasné vesničky, naobědvali se, pak si dali hodinovou siestu s kafíčkem a poté vyrazili do městečka jménem Beaune. Čítá jenom 15 tis. obyvatel, ale je kouzelné. Rodinka nám zaplatila prohlídku místního "Hospice", což je jakýsi klášter, nicméně se kvůli němu do Beaune sjíždí mraky turistů, aby tuto chloubu mohli shlédnout. Poté jsme si ještě prošli město, zašli do kavárny a nakonec sedli do auta a rodina nás zavezla na vyhlídku, ze které byly vidět všechny vinice v okolí. Dokonce i vysvitlo sluníčko, takže to mělo ještě dvojnásobnou atmosféru. Už jenom když jsme projížděli těmi vinařskými vesnicemi, bylo to krásné, natož pak ta vyhlídka. Po cestě zpátky jsme si samozřejmě zastavili úplne u vinice, abychom to víno mohli ochutnat.
No a neděle opět probíhala ve jménu pohody a nicnedělání. Odpoledne jsme se jeli podívat do vedlejší vesnice na jakési "trhy". Spočívají v tom, že každý vezme všechny krámy z půdy, které už nechce, vezme si stůl a jde je prodávat. Bylo tam docela dost lidí, a my s Danem jenom žasli, co všechno se tam prodávalo. Měli jsme v plánu udělat všechny úkoly, které se nám za celý týden docela nahromadily, ale tak se nám nechtělo, že jsme z původních asi šesti udělali jenom dva.
Každopádně to byl další fajn víkend, se kterým jsem spokojená! :)

P.S. Ve složce Dijon jsou další fotky.

Blázni všude kolem

10. září 2009 v 21:07 | Hanka
Středa - úžasný to den. Jednou za 14 dní mám totiž jen do 9h ráno! A zrovna tenhle týden to vyšlo takto parádně. Byla jsem domluvená s Tawenem, klukem z Besanconu, z minulé výměny, že přijede do Dijonu a něco spolu podnikneme. Takže jsem po škole vyrazila hledat dijonské nádraží, samozřejmě s mapou v ruce. No a musím uznat, je fakt pěkné - na fotce.
Prošli jsme si celé město, já si vyřídila "passeport jeunes étrangers", který mi umožňuje bezplatné vstupy do všech galerií, muzeí, do bazénu, skate parku, na stadion, takže docela výhodné! Nechala jsem si spravit hodinky, které se mi rozpadly hned první den. Stálo to 5 euro, což mě docela překvapilo, ve Francii, oprava hodinek, čekala jsem víc.
No a jak jsem se tak celý den pohybovala ve městě, potkávala jsem všelijaké skupiny mladých lidí, oblečených stejným způsobem. Někteří
byli celí
ve žlutém, jiní v zelené, s moukou ve vlasech a celí mokří, jiní zase v převlecích ze středověku...No a tyhlety skupiny chodili po centru, křičeli, tancovali, hráli na hudební nástroje a vypadalo to jako nějaká manifestace. Zvláštní, že vždycky, když jsem v centru, zatím jsem tam teda byla jenom tři krát, tak se tam tihle lidé pohybovali, a proto je ve městě vždycky hrozně živo a člověk neví, na koho narazí příště. Asi je to způsob, jak se studenti odreágovávají ze školy, jinak si to vysvětlit neumím! :-)

Jinak dneska, ve čtvrtek jsem měla první hodinu ekonomie a jsem z ní nadšená!! Brali jsme oblečení. Kolik stojí jeho výroba, kolik se musí zaplatit zaměstnancům, plus jejich pojištění, z toho jsme vyvodili, že je výhodnější předávat manuální práci do Číny, a nakonec jsme došli k ekonomické celosvětové krizi. Tohle je stručná osnova, v hodině jsme samozřejmě šli víc do detailů, ale mohla jsem se zapojit, logicky si něco odvodit a nemusela jsem spoléhat na své znalosti filosofie, které navíc nemám, jako předtím v latině. Takže svého přestupu (zatím) nelituji.

A ještě jedna zajímavost: na oběd jsme dnes normálně měli cheeseburger s hranolkama!! Píšu to proto, že v Česku to má tolik lidí rádo a dali by nevím co všechno, aby se tohle jídlo dostalo do jejich jídelny, ale podle mě není o co stát! A hlavně, já jedu do Francie, kvůli gurmánským jídlům a dostane se mi tady "cuisine americainne". Opravdu bych to nečekala! :-) Ale naštěstí je tady tolik předkrmů a zákrmů, desertů a baget, takže se člověk dosyta nají aniž by pozřel hlavní jídlo. :-)


První víkend v rodině

6. září 2009 v 21:33 | Hanka
Přišel víkend, sobotní ráno, bohužel, strávené ve škole, ale hned ve 12h už mě čekala první rodinka. Původně mi bylo řečeno, že budu bydlet v centru Dijonu, tak jsem se připravovala na nějakou prohlídku města, nákupy, atd.. Ale nakonec mi rodina řekla, že bydlí na vesnici, asi 40min od Dijonu. Takže jsme sedli do auta a dojeli do malé vesničky o 130 obyvatelích, do útulného domečku se stodolou, s velkou zahradou, posezením venku a krásným tichem. Odpoledne mě vzali na potřebné nákupy do školy. Musela jsem si totiž koupit grafickou kalkulačku, nějaké poličky na intr, abych se vlezla. A samozřejmě sešity, papíry…Celkově jsem tam nechala nějakých 80 euro. Jenom kalkulačka stála 60, proto. Po nákupech jsme šli do kina na Inglourious bastards by Quentin Tarantino. I když jsem nerozuměla úplne všemu, ten film byl parádní! No a pak přišlo to, čeho jsem se celou dobu bála nejvíc. Rodina mě vzala v 11 večer na večeři do restaurace!! Jíst tak pozdě večer opravdu není nic pro mě, ale vyvlíknout se z toho nedalo. Jídlo bylo samozřejmě dobré, akorát trošku pozdě.
Nicméně tu noc jsem se vyspala úplne nejlíp za celou dobu, co jsem ve Francii. Po snídani jsme šli s Alice (dcera rodinky, 14 let) běhat. Proběhly jsme celou vesnici pak jsme běžely po polních cestách, mezi kukuřicí a slunečnicemi, ke všemu byla úplne modrá obloha a svítilo sluníčko, takže to bylo úžasné! Vesnice je taky odlišná od české. Jsou tady krásné domečky z většinou bílých cihel, které vypadají jako kameny, porostlé břečťanem, nízká okna, stodoly, všude růže. Hrozně to na mě zapůsobilo. Potom byl oběd, který byl taky okouzlující. Jedli jsme totiž venku, v krásné zahradě, svítilo slunko a k tomu foukal takový ten lehce studený podzimní vítr, takže jsme seděli zabaleni v dekách.
Odpoledne bylo volné, odpočinkové, kaž si dělal co chtěl a bylo to fajn!
První dvě fotky jsou domky z vesnice a na třetí fotce je Alice.

První hodina latiny...

6. září 2009 v 21:27 | Hanka
V pátek proběhla první hodina latiny. Původně jsem si myslela, že nebude vadit, že se ji Francouzi učili nějaké 3-4 roky, a že jsem začátečník. Ale po půl hodině výuky jsem zjistila, že to vadit bude! Gramatiku totiž už vůbec neřeší. Hlavní náplň hodiny je číst staré latinské texty a překládat je do francouzštiny, poté o nich diskutovat. Ke všemu všichni znají všechny legendy a díla všech možných filosofů, takže v průběhu hodiny nám profesor kladl otázky typu : "Jak se jmenoval bratr hlavní postavy v díle od Homéra a jaký měl problém s manželem své sestry?" Samozřejmě jsem byla úplne mimo. Celkově nás tam bylo sedm a všichni se hlásili a profesora doplňovali. V první půlhodině jsem uvažovala, že se to budu nějakým způsobem doučovat, v druhé půlhodině jsem si byla jistá, že se to doučovat nechci, a v druhé hodině jsem byla naprosto přesvědčená, že si tu latinu změním na něco jiného a jen jsem zoufale čekala na to, až zazvoní. Takže v pondě půjdu za Mme Prunel (hlavní šéfka intru a sekund), a budu žádat o přesunutí do sciences économiques et sociales (ekonomické a sociální vědy). Slyšela jsem, že je to velice zajímavé a zábavné, takže uvidíme. Další důvod, proč nechci latinu je, že bych se musela doučit strašně moc slovíček a to už mi přijde lepší věnovat ten čas ke studiu španelských slovíček, kterých je mimochodem taky docela dost. Ale aspoň jsem to s tou latinou zkusila.

Druhý den z Dijonu

3. září 2009 v 23:16 | Hanka
Nastal další den, čtvrtek. Ráno jsme si v pohodě vstaly až v 7 a zašly rovnou na snídani. Je to paráda, na výběr jsou různé musli, lupínky do mlíka, jogurty, bagetky, máslo, marmelády, kakao, káva, čaj....Je toho spoustu, ale slaného jsem se ve Francii opravdu nedočkala.
Poté jsme šli do Ancienne chapelle (stará kaple), kde probíhalo rozřazování. Byl to krásný starý sál, kde se nás sešlo možná 150-200? Byli tam třídní profesorové a ředitel s různými zástupci seděli za stolem a vyvolávali naše jména a my se zvedali a odcházeli k našim novým učitelům. Já jsem ve třídě s dalšíma třema Čechama, což je docela zvláštní, protože většinou dávájí do jedné třídy jednoho, max. dva Čechy. Jsme dvě holky a dva kluci, ve třídě jsme obsadili čtyři místa vedle sebe a tvoříme takovou samostatnou jednotku, aspoň mi to tak příjde. Jako třídní učitelku máme tělocvikářku, za což jsem ráda, protože tělocvikáři většinou bývají fajn a v pohodě. Dostali jsme rozvrh a bohužel jsem chytla sobotní školu, jinak končím následovně:
pondělí - v 18h
úterý - v 15h
středa - v 10h :)
čtvrtek - v 18h
pátek - 17h
sobota - 12h
Docela to jde, některé dny mám mezi jednotlivýma hodinama třeba hodinu pauzu, což je fajn. Ale je blbé, že přestávka trvá 0-5min, takže třeba svačinka nebo záchod se vůbec nedá stihnout.
Potom byl oběd, na kterém nám, sekundám, starší spolužáci poradili, jak se u jakého profesora chovat atd...Jinak oběd byl samozřejmě výborný. Zatím mi tu opravdu moc chutná! :) No a po obědě většině začínalo vyučování, a snad jediná já jsem měla 4 hodiny volna. Ostatní ze třídy totiž měli ekonomii. Tak jsem si zašla do města, sehnala si mapu a seznam kroužků, prošla si centrum, zašla si na kapučíno a zjistila, že v Dijonu je snad 6 klubů latinsko-amerických tanců, takže si nad tím ještě musím sednout a nějaký vybrat.
Následovala moje první vyučovací hodina - zeměpis/dějepis. S Čechama jsme zaujali strategická místa úplně vzadu, jak nám bylo porazeno. :) Ale do třídy se dostavilo celkově tak 12 lidí, z celkových 34, tak jsme to po 5 minutách zabalili všichni. Schmidt (prof) nám, Čechům, řekl, že je opravdu rád, že jsme u něho čtyři, protože jsme vyspělejší než Francouzi a v hodinách vždycky klademe takové inteligentní otázky, oproti ostatním, tak nás to samozřejmě potěšilo! :)
Pak jsme šli na večeři, uprostřed které se spustil alarm, no a všichni tak 5 minut seděli a jedli dál a čekali, jestli je to nějaká sranda, nebo se opravdu něco děje. Alarm nepřestal, tak jsme se teda všichni vybelhali před jídelnu, kde jsme stáli asi 10min, pak to přestalo, bylo nám řečeno, že se nic neděje, tak jsme si řekli "aha, dobrý" a šli si dojíst večeři. Docela vtipné. :)
Po večeři se hodinu a půl nesmí na intr, takže někteří šli hrát ven fotbal a jiní stáli podél a konverzovali. Nezdálo se to, ale uběhlo to hrozně rychle. Večer se pak na holčičím intru konal čajový dýchánek, kde jsme se všechny tak nějak víc navzájem představily a popíjely čaj. :)
Ještě jsem zapomněla, odpoledne, když jsem přišla na intr, jsem dostala první výhružný vzkaz od uklízečky. Prý se jí nelíbí můj kobereček a taky mi napsala, že je opravdu fajn, že problémy začínají tak brzo, a že chce odpověď, tak jsem jí teda slušně odepsala, že se omlouvám a snad to bude fajn. :/
Jinak mé pocity jsou dobré, jsem nadšená, moc se mi tu líbí!! Sice se mi zdá, že na to, že jsem ve Francii mluvím tak 90% všeho česky a pouhých 10% francouzsky, ale časem se to asi změní, kdo ví? :) Zatím mi to teda nevadí, ze začátku je fajn mít nějaké zázemí. :)

Poprvé z Dijonu

2. září 2009 v 22:28 | Hanka
Přišlo úterý a já dobalila své poslední věci. Zavazadel jsem měla docela dost. V galerii, ve složce Dijon mám fotku všech těch věcí! :)
Když jsme dojeli do Prahy, odkud se mělo vyjíždět to na mě teprv začlo dolehat, vůbec se mi nechtělo, od mamky, od taťky...byl to hrozný pocit. Jakmile jsem však nastoupila do autobusu, bylo to fajn. Všichni byli moc milí a příjemní, zajímali se, dávali se do řeči. Po nějaké době jsme se rozhodli jít spát. Ráno v 9 hodin jsme dojeli do Dijonu, vybalili a vynosili všechny věci, to byla docela síla, ale zvládli jsme to. :)
Poté nás rozdělili do pokojů. Byly jsme vlastně čtyři nové holky. No a Francouzi strčili jednu (Terku) úplně samotnou na pokoj k dvěma Francouzskám. Mě ke dvěma holkám z vyššího ročníku a zbývající dvě dali s jednou holkou z vyššího ročníku. No a protože by to bylo blbé, aby Terka byla hned z Francouzkama, tak se s ní ta starší holka prohodila. Takže nakonec jsou tři holky sekundy pospolu a já čtvrtá sekunda s holkama z premiéru.
Pokoje mě překvapily, protože jsou hrozně prostorné a slunečné. Pravda, že úskladného prostoru moc není, ale když jsem všechny věci zmačala na sebe, tak jsem se vlezla. :)
Mám své vlastní umyvadlo, což je docela luxus. :) No a záchody se sprchama jsou na patře, jsou ale čisté a pěkné.
Po ubytování jsme šli na oběd. No a to bylo něco. Předkrmek, hlavní chod, sýr, dezertíček a ovoce. Správný francouzský oběd. :) Předkrm a hlavní chod se většinou skládá ze zeleniny, takže by se dalo říct, že jí velice zdravě! Což mě docela vyhovuje. :)
Celé odpoledne jsme vybalovali, a k večeru jsme měli první schůzku internátníků. Část jsou Češi, další část Čiňani a poslední část hudebníci a tanečníci. Docela dobrá směsice. :)
Po večeři jsme měli další informační schůzku, a pak už bylo volno na spánek, jelikož jsou skoro všichni pořádně unavení, z té dlouhé cesty.
Zítra nás čeká rozřazování do tříd, které prý probíhá podobně jako v Bradavicích, tak se těším a první vyučování.
Celkově můžu říct, že je to tady zajímavé, ale pořád ve mě ještě doznívá smutek z toho, že jsem odjela pryč, do cizího města, kde neznám vůbec nikoho a první cesta domů je až za dlouho...To se ale rychle změní, snad! :)
P.S.: Do galerie dávám pár fotek mého pokoje.