Hola hola Hanka volá na Blog.cz

Letos jsem do Dijonu přijela potřetí, tedy naposledy. Tento rok je můj závěrečný, tedy maturitní. Původně jsem chtěla psát o mých pocitech, jak vypadá můj rozvrh a další podobné detaily. Nicméně tyto záležitosti nechám na někdy jindy, jelikož mám téma o dosti závažnější a to jest otázka další existence Čechů na Karnotu.

Už delší dobu se diskutuje, jestli se české sekce, tedy v Nimes a v Dijonu, zruší. Nejprve zde byl nápad, že by se zrušilo celé tříleté studium s maturitou a nahradilo by se jedním rokem, jako taková jednoroční zkušenost ve Francii. Naštěstí se však ředitelé obou francouzských lyceí prosadili o to, aby české tradiční sekce zůstaly, protože jsou na ně velmi hrdí. České sekce tedy přežily, ovšem se změněnými podmínkami. Nově příchozí studenti už nemají celé studium hrazené, ale jsou povinni platit určitou roční částku, která se pohybuje okolo 1000 euro.

Je třeba vědět, že studium nám do této chvíle hradila a mému ročníku ještě hradí převážně francouzská strana, z Čech máme zaplacený třikrát do roka autobus z Prahy do Dijonu. Zbytek, což znamená ubytování, stravu, výlety a kapesné nám hradí Francie.

Dnes však bylo všem Karnoťákům oznámeno, že francouzská strana nemá moc peněz a tudiž nám zmenší kapesné na pouhých 35 euro měsičně. Proč říkám pohých? Ano, není to málo, ovšem když jdete do Francie studovat s tím, že po celé tři roky o vás bude postaráno, protože by si vaši rodiče nemohli dovolit vám uhradit tato studia, všichni víme, jak je Francie drahá, a najednou vám oznámí "smůla, peníze prostě nejsou", tak je to docela rána pod pás. Jste skoro u konce středoškolského vzdělání, takže vlastně ani nemáte možnost vrátit se do Čech, jelikož byste museli opakovat dva ročníky, což je docela nepříjemnost. Ve Francii máte ovšem taky nepříjemnost, protože nemáte z čeho žít. (Čtyřikrát ročně si musíte koupit letenku do Česka a zpět, pak učebnice, sešity, kalkulačku - grafická povinná stojí 70 euro...)

Na druhou stranu chápu Francii, že nemá už tolik zájem platit české studenty, jelikož situace v Česku se od revoluce docela zásadně změnila a už to není ta chudá země z východu, které je třeba pomáhat.

Myslím si, že v tuto chvíli by měla zasáhnout právě česká strana, tedy Ministerstvo České republiky. Česká sekce tady má už dlouholetou tradici, chodí sem studovat nejchytřejší lidé z ČR, aby pak udržovali mezinárodní vztahy, ve francouzských třídách jsou právě čeští studenti na prvních místech, měla by to tedy být pýcha ČR. Bývalo to studium právě pro všechny, i pro ty chudší, ale chytré, kteří by jinak takovou možnost neměli. Pokud se tedy česká sekce změní v "kšeft" a budou tady pouze děti bohatých managerů, byla by to docela škoda...

Tento článek píši proto, aby se vědělo, co se děje a taky v naději, že si jej přečte někdo, kdo bude schopný něco změnit, jelikož není v mé moci rozhodovat o takových věcech.

Jinak příští článek se bude určitě týkat mého nového pokoje, rodinek, atd... ;) :D

Minulou středu se celá česká sekce na Karnotu sbalila, vyrazila na nádraží a odjela směrem do Bayonnu na pětidenní výlet. Bayonne se nachází v jihozápadní části Francie, u Atlantického oceánu, téměř na hranici se Španělskem. Cesta nám trvala celé odpoledne. Díky Alexovi, který uspořádal anglickou debatu jsme se naštěstí nenudili. Přestupovali jsme pouze v Paříži, kde jsme se museli přemístit na jiné nádraží, takže jsme měli tu možnost se alespoň na chvíli nadechnout pařížské atmosféry.

V noci jsme dorazili do malého městečka jménem Anglet, kde jsme byli ubytovaní v hostelu pro mládež. Společenská místnost se podobala skautské klubovně, dokonce i voněla táborem. Našími hostelovými společníky byli Australani, Britové, Holanďani. Nejkrásnější na tom bylo, že každý večer trávili všichni společně, buď se konverzovalo nebo se kuchtilo něco dobrého k jídlu. Asi 10 min pěšky se nacházel oceán, který jsem viděla poprvé v životě a byla jsem ohromena jeho obrovskými vlnami, které neustávaly a neustávaly. Navíc skoro každý, kdo tam bydlel, byl surfař a před prací nebo po práci chodil surfovat. Takže jsme po celou dobu pobytu potkávali surfaře, ať už ve vlnách, tak ve městě naboso s prknem.

První den v Angletu jsme se vydali s Barčou D., Daním a Alexem na trhy do Angletu. Všude voněla šunka, sýry, všechny možné druhy omáček, zálivek, olivy, ryby,... Nakoupili jsme si všechny různé dobroty a pak jsme jeli do Bayonnu, který jsme si vzápjetí prošli. Později jsme si našli hezkou baskitskou restauraci, kde jsme se usadili k jídlu. Byla tam moc příjemná obsluha, která kvůli nám přemístila stoly tak, abychom společně mohli sedět u okna. Ochutnali jsme baskitskou kuchyni, která je typická pálivými papričkami. Během jídla mě překvapila pohoda úplně všech lidí, ano, byli jsme na jihu. V jednu chvíli vešel pán, zastavil se, podíval se na všechny, kteří v té restauraci seděli, usmál se, pozdravil a všem popřál dobrou chuť. V takovém stylu to probíhalo celou dobu. K odpoledni jsme se vydali do Biarritzu, dalšímu městečku poblíž, které je typické přímořské město. No a večer jsme šli všichni na pláž, kde jsme piknikovali a snědli všechny ty dobroty, které jsme si ráno koupili na trhu.

Druhý den jsme se probudili a bylo krásně - úplně vymetená obloha. Z tohoto důvodu jsme se s ostatními rozhodli trávit den na pláži. Opalovali jsme se, hodiny jsme neúnavně skákali do obrovských vln, jedli nánuky a užívali si pohodu.

Třetí den bohužel pršelo, některým to ale přišlo vhod, jelikož se předchozího dne bitelně spálili... Alex, Vojta, Daní, Barča, paní Součková a já jsme odjeli do Španělského městečka San Sebastian, cesta nám trvala asi hodinu a půl. Chvíli jsme chodili s deštníkama, poslouchali španělštinu a sledovali, jak ve všech restauracích připravují typické tapas, což jsou jednohubky s různými pomazánkami, olivami, rybami, šunkami a dalšími pochutinami. Na každém pultu bylo obrovské množství talířů s těmito tapas, takže se zvenku opravdu nedaly přehlédnout. Později jsme se usadili v restauraci, kde jsme vychutnávali španělské jídlo a hlučné konverzování Španělů. Odpoledne jsme si dali rozchod a já s Barčou jsme šly shoppingovat. Můj poznatek je, že Španělé se oblékají hrozně barevně, zvlášť ve srovnání s černo-šedými Francouzi.

Očekávala jsem špínu a nerozvinutou zemi, ale byla jsem velice mile překvapena. V San Sebastianu bylo všechno hezké, čisté, architektura zanechávala dojem mohutnosti a všechny ženy byly velice elegatně oblečeny - boty, kabelka a deštník ladili úplně u každé. Zapomněla jsem dodat, že v této oblasti velice často prší, proto je zde vyvinuta móda deštníků, prodávají se úplně všude a každný si na na svém deštníku dá záležet stejně jako Ital na slunečních brýlích. :)

Následující den jsme hned ráno vyjeli zpátky do Dijonu. Návrat byl docela tvrdý, přeci jenom, když se člověk pět dní válí a žije stylem "maňana", pondělní škola od 8 h do 18 h není to nejideálnější. Každopádně jsem si uvědomila, že mi jih hrozně vyhovuje, celková pohoda a mentalita lidí, moře velmi uklidňuje a vzduch voní solí, všude samí surfaři... Takže jsem se rozhodla, že jedno období svého života strávím u moře! :)

P.S.: Samozřejmě jsem fotila, stejně jako ostatní, takže v nejbližší době dám fotky do galerie.

V tomto článku bych se chtěla zabývat rozdílem mezi francouzskou a českou kuchyní. Jelikož jsem právě na prázdninách v Česku, mám tu možnost znovu jíst typická česká jídla, zvláště pak, když jsem jela na pár dní k babičce.

Typické jídlo ve Francii vypadá zhruba tak, že jako předkrm máte salát, nebo jakoukoliv jinou syrovou zeleninu, hlavní jídlo se pak skládá z nějakého masa a tepelně zpracované zeleniny, následuje sýr nebo jogurt a na závěr je ovoce, nebo moučník, často však ovocný. Francouzi během celého jídla přikusují bagetu a jí hrozně dlouho, neboť jídlo je příležitost ke konvezraci. Když vstáváte od stolu, cítíte se příjemně najezení, je vám lehce a fajn.

Oproti tomu česká kuchyně, kterou všichni jistě znáte, se skládá ze dvou chodů, někdy tří když připočteme salát nebo zákusek, ty jsou však vzácné (mluvíme-li o školní jídelně). První chod je polévka, která bývá mnohokrát velice sytá, třeba kulajda nebo rajská. Druhý chod je buď vepřo-knedlo-zelo, nebo svíčková - s knedlíkama, atd... Každopádně jako příloha jsou buď knedlíky, nebo brambory a občas teda i rýže. Pět knedlíků sní člověk úplně bez problému, samozřejmě politých tukem. A české zákusky, když vezmu typický větrník, nebo indián, nebo i české buchty, jedná se vždy o moučné nebo krémové, každopádně vysoce kalorické sladkosti. Když tedy vstanete od českého jídla, připočteme-li fakt, že jste ho snědli během 20ti minut maximálně, přece není čas! - tak se cítíte těžce, přejezeně a ještě půl dne vás tlačí v bříše. Neříkám, že toto jídlo není dobré, taková kachna s hrníčkovými knedlíky, červeným zelím, omastkem je mňamka, ale ty následky pak??

Navíc v Česku je zvykem celý den něco přikusovat, svačinkovat, pojídat, atd... Ve Francii mají pouze tři chody a když říkám tři, tak opravdu tři! Mimo tato tři jídla se prostě nejí, jediná vyjímka je v 16 h, kdy si občas Francouzi dají nějaký croissant nebo ovoce, je to tzv. gouté.

Druhý fakt, který musím konstatovat je ten, že když jdete v Česku po ulici, vidíte samé tlusté lidi, poslední dobou si toho všímám víc než kdy jindy a je pravdou, že Češi mají nesouměrné, špeky oplývající postavy, samozřejmě, že existují výjimky, já ovšem mluvím o věšině. Nebo si vemte typického muže po čtyřicítce - obrovské břicho! Zapomněla jsem zmínit, že Češi během jídla pijí pivo, nebo fantu, či jiné slazené minerálky, zatímco Francouzi pijí pouze vodu, někdy víno.

Když jdete po francouzské ulici, potkáváte štíhlé, ve formě vypadající lidi. Nehledě na to, že typický Francouzský muž po čtyřicítce má stejnou postavu jako ve dvaceti.

Navíc Francouzi jsou národ, který se dožívá druhého nejvyššího věku v Evropě. Takže na té jejich zdravé stravě možná něco bude. ;)

Tímto rozhodně nechci totálně shodit české návyky, jen jsem si říkala, že je docela zajímavé srovnat tyto dvě odlišné kultury.

Vytvořila jsem novou složku v galerii s názvem Lucemburk, kde jsou fotky, tak se podívejte! :)

Po velice dlouhé době jsem se rozhodla, že opět budu přispívat na blog. Dnešním dnem začínají všem Karnoťákům Velikonoční prázdniny, což znamená dva týdny prázdnin. Minulý měsíc a půl byl velice náročný, jelikož se v něm koncentrovalo víc než dost důležitých a náročných událostí. První z nich byly TPE. To je půlroční projekt, na kterém pracují skupinky po dvou až čtyřech lidech. Vyberete si téma, které se shoduje s vaší studovanou sekcí, pak si k němu sháníte informace a na konci všechno obhajujete před porotou. Já a Dan jsme pracovali na tom, jak se komunistický režim projevuje v různých zemích, konkrétně v Číně, v Severní Korei a na Kubě. Bohužel na naší třídu padla docela přísná porota, takže to nebyla žádná procházka růžovým sadem, byla to porota, která se snažila najít každou skulinu, tu zkritizovat a pokládat docela těžké otázky. Výsledky se bohužel dozvíme až v červenci.

Další významná událost byly eprévy, to znamená týden písemek, 18 hodin testů během 4 dní. Musím uznat, že to bylo docela vyčerpávající.

No a nejdůležitější událost byl každoroční český spectacle. Je to představení Čechů studujících na Karnotu, kteří se tímto prezentují Francouzům ať už neznámým, tak známým jako spolužákům, rodinkám, administraci. Letos se opět povedl, všichni se bavili, smáli a celkově ho zhlédlo 350 lidí. Já tancovala dva sólo tance - sambu a rumbu, konečně jsem mohla pořádně využít mých latinsko-amerických bot.

V tuto chvíli jsem na cestě domů. S Terkou V. jsme se rozhodly si udělat menší výlet a vzaly jsme to přes Lucemburg. Je to velice zvláštní, protože tohle město se architekturou podobá Česku, ale zároveň tu jsou francouzské a občas německé nápisy. Takže si připadáte jako v české Francii nebo francouzském Česku? Každopádně nám vyšlo počasí a měly jsme asi půl dne na jeho prohlídku, za nedlouho sem zveřejním fotky!

Jinak minulý týden byl ředitel Karnotu v Česku vybrat příští sekundy, takže kdyby náhodou tyto budoucí sekundy četly můj blog, ať neváhají mi napsat, mají-li jakékoliv otázky! :-)

Na Karnotu se asi před půlrokem pokazil kotel, Francouzi ho ale začali spravovat až letos na podzim. Z tohoto důvodu se první dva měsíce vůbec netopilo a chvílemi, později vlastně pořád, jsme na intru i ve škole trpěli zimou. Po prázdninách, neboli začátkem listopadu pustili tzv. náhradní kotel, který je však malý a zvládá topit pouze do 5 stupňů. Francouzi počítali s tím, že do začátku prosince se bude topit tímto malým kotlem a v prosinci pak spustí, již opravený, velký kotel. Co se ale nestalo? Při opravách velkého kotle došlo k jakémusi neštěstíčku a spadla jim celá střecha, takže všechno spravené je najednou zase rozbité - ha ha ha, vtípek. Tenhle pátek jsme se bavili s jedním profesorem, který je velmi angažovaný v administraci a ten nám pěkně vysvětlil, že jakmile teplota klesne pod 5 stupňů, tak škola bude povinna zavřít internát, jelikož podle zákona tam nebudou podmínky k žití. A nám Čechům pak nezbyde nic jiného, než si najít francouzskou rodinku na tři měsíce - na celou zimu. Anebo nám navrhl, že bychom mohli udělat tzv. :"exode tcheque" - všichni Češi se sbalit, odjet do ČR na třiměsiční prázdniny. Což ale kvůli maturity a podobným záležitostem není moc možné.

Každopádně uvidíme, co se z toho vyvrbí, prozatím nam všem to přijde tak absurdní, že se tomu ironicky smějem.

V pátek nám začaly prázdniny. Barča Z., Filip a já jsem se rozhodli, že domů pojedeme vlakem. Zjistili jsme si všechny spoje, nakoupili veškeré jízdenky - každou jinde a jiným způsobem, jednoduše jsme kolem toho docela běhali. V sobotu jsme měli vyjíždět v 16h z Dijonu, ráno nám však Filip oznámil, že kvůli francouzským stávkám zrušili úplně všechny vlaky, kterými jsme původně měli jet. S Barčou jsme měly tendence panikařit, Filip nás ale uklidnil, že našel alternativní řešení. Místo Metz, Nancy a dvou německých měst, přes která jsme měli v plánu jet a projít si je, jsme změnili na Besancon a Strasbourg. Původní vlak měl navíc přijet do Prahy až někdy v 19h v neděli, tenhle už v 11h ráno, což bylo příjemné zjištění.
Tak jsme si dobalili věci a v 11h v sobotu jsme vyšli na nádraží. Potřebovali jsme získat jakékoliv razítko od francouzských drah, které by dokazovalo, že naše vlaky byly anulovány, abychom si nemuseli kupovat nové lístky. Na nádraží ovšem panovala taková anarchie, že o nějakém razítku jsme si mohli nechat leda tak zdát. Nasedli jsme tedy do vlaku a jen jsme čekali, co se bude dít. Naštěstí tam byl průvodčí, který nejspíš napůl stávkoval, protože když jsme se mu snažili vysvětlit naši situaci s lístky, pouze odvětil, že mu je to fuk, že je stávka a ať si jedem kam chceme.
Dojeli jsme do Besanconu, kde jsme měli asi 2h do dalšího vlaku. Šli jsme se projít do města, kde byly obrovské trhy přes celé centrum. Dokonce nám vyšlo počasí, takže bylo krásně, foukal docela teplý větřík, díky kterému byl všude slyšet pohyb suchého listí, svítilo slunko. Tak jsme si prošli trhy, ochutnali spoustu sýrů a salámu, pak si ještě zašli na kafe. Pomalu jsme se vrátili na nádraží a nasedli do dalšího vlaku. Nynější průvodčí po nás chtěl vysvětlení , v pohodě ho ale přijal a nechal nás být. Když jsme dojeli do Strasbourgu, už se stmívalo. Prošli jsme si město a nakonec jsme skončili v malé velice příjemné alsaské hospůdce, dali jsme si tzv. "flamenkuchen", což je něco jako pizza, akorát těsto je hrozně teňoučké a na něm je smetana, cibule, špek, případně sýr nebo houby. Náš druhý flame byl sladký, na těstě tedy byla smetana, jablka, skořice. Když nám ho přinesli na stůl, polili jej Calvadosem a před námi zapálili, my počkali, až to dohoří a pak to snědli. Docela efektní. :-)
Asi ve 22h nám jel osobáček, který nás dovezl do jakéhosi německého města, kde jsme měli nasednout na noční vlak, který jel až do Prahy. Zde jsme měl problém s průvodčí. Vysvětlovali jsme jí problém se stávkami, jí to ale nezajímalo. Prostě Francouzi se mě netýkají, ukažte lístky. Filip se jí to pokoušel vysvětlit znova a znova, ona ale chtěla, ať i koupíme nové lístky. A říkala, že na další zastávce nastoupí hrozně moc lidí, takže celý vlak bude kompletně zaplněn. Počkali jsme do další zastávky, kdy se opravdu celý vlak zaplnil, z mého a Barčiného sedadla nás vyhodili dva chlapíci, byli ale sympa a hrozně se nám omlouvali. My tři jsme tedy šli do mezi vagónu a čekali. Po chvíli přišli právě ti dva chlapíci, co nás "vyhodili". Vylezlo z nich, že to jsou Rusové. Díky Filipovi, který mluví rusky, jsme se s nimi mohli bavit. I když byli v přiopilém stavu, vyslechli náš problém s jízdenkami a řekli, ať se nebojíme, že to s tou průvodčí vyřeší. A ať si prozatím klidně sedneme na jejich sedadla. Po chvíli přišla průvodčí a opět chtěla, ať si dokoupíme lístky, v tu ránu se do toho vložili ti Rusáci. Nevím, co všechno jí řekli, nebylo to však zrovna příjemným tónem, ona jen mlčela, bledla a zase mlčela, pak nás tři vzala s sebou, zavedla nás do vagónu, kde nebyl vůbec nikdo a řekla, že tady můžeme spát. Takže jsme měli každý trojsedačku pro sebe a docela luxusně jsme se vyspali. Ráno kolem nás prošli ti dva Rusi a jen se ujistili, že jsme se dobře vyspali, usmáli se, popřáli nám hezký den a odešli.
Pak jsme jeli celou dobu kolem Labe, vedle kterého byly zbarvené stromy všemi různými barvami, což bylo moc hezké, takhle jsme dojeli až do Prahy, kde na nás čekal Alex s Michalem, se kterými jsme si ještě zašli na kafe - dlouho jsme se přece neviděli :-) - a já pak nasedla do vlaku směr Olomouc, kde se teda zrovna konal fotbalový zápas, takže když jsem vyšla z nádraží, čekala mě rojnice policajtů se samopaly čekající na zuřivé fanoušky. Ani tramvaje nejezdily. Po nějaké době čekání jsem se však šťastně dostala domů, kde už bylo všechno zase fajn. :-)

Uběhl celý měsíc na Karnotu, ochladilo se, všude je zima, samozřejmě se netopí a ještě pěknou dobu nebude (jelikož letos nejsou peníze, tak se topit začne až v prosinci - to jsou prozatimní plány), takže je člověk zase v tom ustavičně zmrzlém stavu, kdy se nedá nikde, ale opravdu nikde zahřát. Včera tuhle zimu vystřídalo naopak neuvěřitelně krásné počasí, kdy lidi chodí jen v kraťasech a tričku. A tak se to tady střídá.

Jinak nám asi před třemi týdny odešla na mateřskou naše profesorka z eka a místo ní jsme dostali náhradnici. Která je bohužel naprosto příšerná. Když bych pominula její naprosto asymetrický vzhled, na který se člověk může dívat max. 3 minuty, protože potom se musí buď začít smát nebo brečet, a zabývala bych se její vnitřní stránkou, nebyla bych na tom o moc líp. Ta ženská nemá absolutně žádnou autoritu, v hodinách neděláme nic, a když říkám nic, myslím opravdu nic. Nejhorší je, že je to náš nejdůležitější předmět, a maturita je i z tohoto roku. A ještě ke všemu ji máme 7h týdně. Její problém je totiž její škaredost. Nikdy se nikomu nelíbila a teď, když je ve škole a kluci z naší třídy ji odhadli a začali s ní "laškovat", ona má pocit, že je konečně chtěná a tak s nimi tedy "flirtuje". Je to Arabka a normálně těm klukům pověděla všechno o svém africkém původu - což podle mě neměla dělat. Tímhle ztratila ještě dvojnásobně svou autoritu. Takže se ty hodiny zvrhli tak, že polovina lidí bučí, druhá polovina na sebe řve přes celou třídu a Dan, se mlátí hlavou do stolu, jak je z toho špatný.

Jednou si řekla, že bude přísnější a vyzkoušela mě. Jenže po celou dobu toho zkoušení tam byl neskutečný vyrvajs a když jsem ji odpověděla na to, co po mně chtěla a čekala jsem, že mi řekně, jestli je to dobře, špatně, nebo jestli to chce prohloubit, tak ona se dívala nade mě, nebo vedle mě? svým šilhajícím pohledem pár minut a nic mi neřekla, nechala ostatní hulákat a řechtat se, tak jsem se na ní podívala, co jako bude, jenže ona si tam zasekle stála  nic neříkala. Tak jsem se po chvíli odebrala na své místo. Na konci hodiny jsem se jí šla zeptat, jestli mě známkovala a co mi když tak dala a ona mi odpověděla, že je to její věc, a že mi nebude odpovídat. Hmmm ... :-/

Poslední dobou jsem hodně přemýšlela o francouzském systému a hrozně mě začal žrát. Tím, že mám školu od 8h do 18h vkuse s jedinou pauzou na oběd, a že většinu úkolů dostávám ze dne na den, jsem začala být ustavičně unavená. Nemám čas na své věci - běhání skoro neexistuje (kdy?), takže jsem vlastně jen ve škole, na pokoji, kde dělám úkoly, na které se už ale nezvládám soustředit, a zase ve škole, a když mám chvíli volna, tak čumím do blba - haha, a to mi je prosím 17let, takzvaná nejlepší léta života. Jediná má útěcha jsou Češi, úžasní lidi, díky kterým si říkám, že má cenu tady být. Jenže když jsme pak konečně spolu, tak dopadem tohoto systému, čumíme do blba společně. Loni to asi nebylo tak intenzivní jako letos, přece jen máme víc práce.

Aspoň si ale uvědomuju, jak to rozhodně nechci mít na vysoké škole.

Co se týče víkendů, tak jsem před třemi týdny byla u Maxima v Besanconu (jeden kamarád z prepa, který studoval přírodovědeckou sekci, byl vynikající v matice, ale pak si uvědomil, že vlastně chtěl být celý život antropologem a přešel na literární sekci studovat latinu a dějepis :-)), kde to bylo parádní. Za prvé bylo krásně a za druhé bydlel s rodiči v domečku, který byl zařízen stylem IKEA a měli tam klavír, na který Maxime celou dobu hrál. Zrovna tam probíhal festival, tak jsme byli na koncertě klasické hudby, pak na koncertě latinsko-americké hudby. Byli jsme běhat, jezdili na kole. A v neděli za námi přijeli Erich s Alexem a společně jsme jeli do Dole (velice krásné městečko) a večer jsme dojeli zpátky do Dijonu. Jediné mínus bylo, že mě ofouklo a pak jsem byla následně týden a půl nemocná (což nebylo na Karnotu vůbec příjemné, ale budiž).

Tento víkend jsem u zlatých Calabrů, kde jsem se tak nehorázně těšila a jsem tak hrozně ráda, že jsem tady, kde je to tak hrozně pohodové. Jsem tady i s Erichem, včera jsme se byli podívat v Beaune, což je taky moc hezké město a jinak jsme proleželi celou sobotu na zahradě, kde bylo krásně. Asi bych se měla učit, ale myslím, že to prostě nezvládnu.

To je zhruba vše, co jsem měla na jazyku. Do složky Dijon přidám fotky z Besanconu, z Dole, z Beaune a taky ze Starého Léona - což je bar, kam chodíme každý pátek s Čechama, a který prostě zbožňuju. :-)

Nový týden, se kterým se samozřejmě pojí spoustu nových věcí. Například se mi již stihlo vyprat oblečení ve školní prádelně, takže už necítím domácí prášek, ale karnotskou aviváž, kterou voní všichni Češi.

Také jsem se smířila s faktem, že můj čtvrteční oběd bude představovat bageta, "ukradená" z ranní snídaně a možná pomeranč nebo kiwi, jelikož poté, co opravili školní jídelnu, začali vařit tak dobře, že se všichni studenti Karnotu rozhodli v ní obědvat a proto já, když mám jedinou pauzu od 12h do 13h, oběd absolutně nestíhám, protože tam je narvaných minimálně tisíc lidí. Jak by řekli Francouzi: "tant pis pour moi." (Smůla pro mě.)

Měla jsem své první čtyři hodiny italštiny. Učitelka se ukázala jako fajn člověk, který s námi zachází jako s vysokoškolákama. Řekla nám, že předpokládá, že když jsme si vybrali jako nepovinný předmět italštinu, je to určitě tím, že, stejně jako ona, zbožňujeme Itálii a budeme dělat všechno pro to, abychom se naučili italsky. Má pravdu, těch 15 lidí, kteří tam jsou se mnou, se ptají na každé slovíčko, pečlivě si píší poznámky a učitelka básní o Itálii a italštině. Mimochodem má opravdu skvělý přízvuk. Už teď nás obeznámila se svým plánem, a to uspořádat týdenní poznávací pobyt v Římě, někdy ke konci dubna, s hotelem v centru za nějakých 400-500 euro se vším všudy. Mohlo by to být fajn. :) Tak se ještě uvidí, jestli se najde sponzor (mami? tati? :))

Měla jsem první spé ze španělštiny - jsou to dvě hodiny týdně navíc, na výběr je z matiky, politických věd nebo jazyků - já si vybrala španělštinu. Máme učitelku, která zbožňuje Španělsko, má skvělý přízvuk a dává docela dost práce, mě to ale baví. Z normálních hodin španělštniny máme Peruánku, tak mám na výběr ze dvou přízvuků - latinsko-americký s čistým "s" anebo šišlavý španělský.

Učitelka z angličtiny je také geniální. Vypadá jako anglická tetička. Má hlas operní pěvkyně, a když s vámi mluví, tak máte pocit, že vás miluje. Když něco nevíte, tak ona sklopí své brýle, řekně "it's ok, my darling", usměje se a ještě vám poděkuje. :) Mimochodem má také skvělý britský přízvuk.

Po tomto týdnu musím konstatovat, že letos mám hlavně jazyky - čtyři hodiny týdně francouzštiny, čtyři italštiny, čtyři španělštiny a tři angličtiny. Však proč ne? :)

Jinak počasí je v Dijonu hrozně proměnlivé, chvíli prší, je totálně zamračeno, během pěti minut to všechno odtáhne a svítí sluníčko. Takhle se to honilo celý týden. V pátek odpoledne ale začlo být ustáleně pěkně a má tak být celý víkend, který mimochodem opět trávím u Calabrů, tentokrát však s Danem a Kubou (novou sekundou z Olomouce).

Své sobotní rána zatím trávím procházením po městě, kde zrána není skoro nikdo. Sem tam potkám nějakého elegána s bagetou v ruce a pak na určitých ulicích se začínají scházet lidi připravující trhy, no, má to něco do sebe - zvláště když si představím, že jsem se v loni v tuto dobu potila při hodinách matiky. :)

Jediný "problém", který se zatím vyskytl, je nefunkčnost internetu na Karnotu. Původně to vypadalo na krátkodobou záležitost, v pátek jsem se ale dozvěděla, že se to musí řešit přes rektorát a kdesi cosi, takže je dost možné, že internet nebude až do prázdnin. Od internetu si odvyknete docela rychle, jediný problém jsou domácí úkoly nebo kupování letenek na prázdniny... Nic však není neřešitelné a takhle aspoň člověk objeví nové internetové kavárny. :)

A na závěr trochu veselejší zpráva: koupila jsem si podzimní kabát a už nečekám na nic jiného, než že se zbarví všechno listí a já se pak ve svém milém kabátu budu procházet prosluněnýma podzimníma alejema mého oblíbeného parku. :) Na tohle jsem se těšila celé léto. :)

A je to tady - nově započatý rok v Dijonu. Tentkorát už v premiéru, s maturitou z francouzštiny a biologiie na konci roku.

Z Prahy jsme vyjeli ve středu o půl deváté večer a do Dijonu přijeli ve čtvrtek v 9 ráno. Sotva jsme přijeli, začali jsme vytahovat veškeré zavazadla z autobusu na cour de vélo. A že těch zavazadel teda bylo. Dokonce jsme je museli skládat i na sedadla a nám pod nohy do autobusu, jelikož se do kufrů prostě nevlezla. Poté co jsme všechno vyskládali se s námi byla přivítat Cécile - taková mladá holka, která se nám tento rok bude starat o rodinky. Následně nám byly rozdány klíče od pokojů. Já teda vyrazila jako střela, abych si stihla veškerá svá zavazadla přemístit do mého pokoje, který byl přes celý Karnot od místa, kde jsme měli kufry. V 10h mi totiž začínalo rozřazování do tříd. Byly to fofry a fofry, nakonec jsem ale vše stihla a dokonce jsem se i převlíkla, s čímž jsem už ani nepočítala.

Při rozřazování jsem zjistila, že jsem ve stejné třídě jako Marek a Dan a celkově nás je 21, což je poměrně málo. V druhé eko třídě jich je 35. Později jsem se dozvěděla, že letos, co to šlo, naházeli všechny Čechy spolu do třídy.

Nejúžasněsnější zpráva však je, že NEMÁM V SOBOTU ŠKOLU !!! JUPÍÍÍ !!! :-)

V pondělí, úterý a čtvrtek mám však nabitý den od 8h-18h s jednou jedinou pauzou na oběd. Myslím, že to bude docela zápřah. Ve středu mám do 12h. A v pátek začínám v 9h a končím v 15h. S tím, že od 13h-15h mám tzv. TPE - která mi v polovině roku odpadnou, takže zhruba od ledna mi bude začínat víkend v pátek ve 12h, není to úžasné ?? :-)

Pokoj mám letos sama pro sebe, což je docela příjemná změna. Né, že bych své bývalé spolubydlící neměla ráda, ale samostatný pokoj je prostě samostatný pokoj. Hrozně jsem doufala, že budu mít výhled na nádvoří Karnotu, bohužel se mi mé přání nesplnilo a mám výhled do ulice. Slunko mi tedy do pokoje nesvítí odpoledne, ale ráno zhruba od osmi do desíti. Na druhou stranu je to ale docela únik od Karnotu. Vejdu do pokoje a nevidím ani neslyším školu - jsem prostě na ulici. Má to taky něco do sebe. :-)

Jinak učitelé, které budu letos mít se prozatím jeví jako neskutečně fajn lidi. Příjde mi, že mi to slušně vynahrazuje loňský rok, kdy jsem narazila na to nejhorší, co jsem mohla.

Například je hrozně divné, že se francouzštinářka celou dobu usmívá a když někdo nedává pozor, tak ho vtipnným způsobem zapojí do hodiny, tak že jsou všichni spokojení. Je to jen první dojem, ale myslím, že by to mohlo být fajn.

Další dobrá zpráva je, že během prázdnin stihli opravit školní jídelnu, takže na oběd je jídlo, které se dá jíst a řekla bych, že je i dobré a na večeři se nemusíme přemísťovat na vedlejší lyceum, čekat, než se všichní nají atd... Byla to hrozná ztráta času.

První víkend trávím u Calábrů, venku je krásně, teplo, slunce a Calábři jsou jako vždy v pohodě, fajn.

Co se týče nových sekund, musím konstatovat, že jsou všichni sympa a mezi současné karnoťáky se hodí víc než dost. :-)

Do galerie Dijon hodím fotky mého nového pokoje, který už je skoro úplně zařízen. :-)